Zato původci těchto účesů v té době připravovali svým anglickým příznivcům další z řady zklamání. Když po návra¬tu z USA torpédoval Briana Epsteina týden co týden majitel největší anglické koncertní agentury Arthur Howes, který organizoval jejich každoroční domácí zimní turné, dotazy o termínech toho příštího, šéf NEMS kličkoval, jak to jen šlo. V hloubi duše doufal, že Beatles nemyslí své rozhodnutí o skončení koncertní dráhy vážně. Stále ještě věřil, že se na¬plní slova jeho newyorského partnera Weisse. Na Brianovo důvěrné sdělení, že koncert v sanfranciském parku Candles¬tick dne 29. srpna 1966 byl definitivně jejich posledním veřej¬ným vystoupením, Nat jenom poznamenal: „Však oni změní názor.“ Po dvou měsících vytáček nakonec Epstein 9. listopa¬du sdělil nemilou zprávu Howesovi. Druhý den ji všechny britské deníky obsáhle komentovaly na prvních stranách jako za časů beatlemánie.
Po návratu z Ameriky se už nikdy nevrátil život Brouků do dřívějších zajetých kolejí. Během tříměsíční dovolené, pro kterou se rozhodli už v hotelu Intercontinental v Dillí, se jejich kroky poprvé rozešly a každý šel vlastní cestou. „Minu¬lých šest let jsem prostě byl Beatle. Byl to prima život a hodně jsme se nasmáli, ale věčně to trvat nemůže. Snažím se dělat něco jiného,“ řekl Lennon a odejel uprostřed září na dva měsice do španělského pobřežního města Almerie, kde se natáčely exteriéry Lesterova dalšího, tentokráte nebeat¬lovského filmu. V protiválečné satiře z časů 1. světové války How I Won The War přijal John hereckou roli svobodníka Gripweeda. Poprvé od hamburských časů se kvůli ní musel nechat ostříhat. Namísto bujné beatlovské kštice přibyly na jeho obličeji dobové brýle z časů našich dědečků a už tam zůstaly. Mnozí z beatlovské generace šedesátých let nosí jejich kulaté obroučky na nose dodnes. Z tradiční beatlovské karavany doprovázeli Lennona do Španělska jenom cestovní manažer Neil Aspinall a ... manželka Cynthia.