“Pátý Beatle“ Neil Aspinall, v jehož dodávce kdysi Brouci objížděli obskurní štace v liverpoolském okolí, zůstal jako jediný z původních zaměstnanců jablečnému trustu věrný i v dalších letech a prožil s ním i jeho hubená léta a vzrušující spory s Kleinem. Jeho kolega Mal Evans se s náhlým odlou¬čením od třpytivého světa v bezprostřední blízkosti Beatles nedokázal vyrovnat už nikdy. Po rozchodu skupiny opustil manželku, děti i rodnou Anglii, odstěhoval se do Kalifornie a vedl tam neuspořádaný život ve vzpomínkách na svou lepší minulost. Jednoho večera v roce 1976, když opilý ohrožoval svoji družku revolverem, zastřelili jej v jeho losangeleském bytě přivolaní policisté. Dřívější tiskový šéf skupiny a stínový autor Epsteinovy autobiografie Derek Taylor vykonal ještě na sklonku sedmdesátých let stejnou službu také Georgi Harrisonovi, když napsal jeho „autobiografii“, vydanou v bib¬liofilském nákladu pouhých tisíc v kůži vázaných výtisků.
Komplex nahrávacích studií v jednopatrovém domě č.3 v londýnské Abbey Road prošel v září 1983 - po více než padesáti letech nepřetržitého provozu - podstatnou rekon¬strukcí. Proslavená budova otevřela při této příležitosti dveře veřejnosti, a milovníci Beatles tak mohli během prohlídky alespoň na okamžik stanout v místech, kde se zrodily nejdů¬ležitější kapitoly hudební historie šedesátých let. Vedle zhléd¬nutí dokumentárního filmu z té doby uslyšeli návštěvníci i ně¬kolik jedinečných beatlovských nahrávek, které až dosud zů¬stávaly v trezorech EMI. Jeden z mladých zaměstnanců stu¬dia John Barrett se současně pustil do jejich zpracování, kte¬ré po jeho předčasné smrti dokončil seržantovský zvukový mistr Geoff Emerick. Firma EMI ohlásila jejich vydání na „novém“ albu Beatles na listopad 1984, avšak deska - pra¬covně nazývaná Sessions - se neobjevila na trhu ani v poz¬ději stanoveném termínu v lednu roku 1985. Údajně kvůli přetrvávajícím rozdílným názorům, které dosud panují mezi bývalými Beatles navzájem i Yoko Ono. Mezi třinácti písně¬mi připravenými k vydání figurují prý původní, syrovější ver¬ze One After 909 z března roku 1963, Murrayova How Do You Do It?, Leave My Kitten Alone Johnnyho Prestona, Mail¬man Blues neworleánského rhythm & bluesového veterána Lloyda Price i vlastní beatlovské verze McCartneyho písně Come And Get It, kterou ve filmu The Magic Christian zpívali Badfinger, a společné Lennonovy a McCartneyho skladby That Means A Lot, nahrané svého času P. J. Probym.
Rodné město čtveřice, která před čtvrtstoletím šokovala svět, je dnes ještě chudší a zchátralejší než v dobách, kdy zde Beatles vyrůstali a prožívali své hudební začátky. Jenom lo¬děnice, ve kterých kdysi krátký čas pracoval i Paul McCart¬ney, snížily od rozchodu skupiny do poloviny osmdesátých let počet zaměstnanců na pětinu. Nezaměstnanost a celkové zhoršení životních podmínek obyvatel Liverpoolu přispěly v minulých letech k řadě bouřlivých pouličních nepokojů, jež se městské správě, zůstávající dosud v rukou labouristické opozice, podařilo jen stěží překonat. Sociální kořeny zdejších problémů obnažily před světem tragické události, k nimž do¬šlo z popudu mladých fotbalových fanoušků místního FC Li¬verpool při utkání s Juventusem Turín na bruselském stadió¬nu v květnu roku 1985. Někdejší dostaveníčko mládeže z ge¬nerace jejich předchůdců v Mathew Street ustoupilo dnes parkovišti. Pokus Boba Woolera a dalších pamětníků lepších časů, kdy se jejich město honosilo odleskem beatlovské slávy, o vybudování pamětního muzea Beatles ztroskotal sotva po roce a jejich památník musel být přenesen do Londýna. Jedi¬né, co obstálo v nelítostné prověrce času, jsou písně Beatles a poselství, které s sebou přinášely.
