„Paul byl hudebně daleko mnohostrannější, uměl hrát na spoustu nástrojů. Někdy řekl: ‚Hele, proč to tady nezměníš? Tenhle tón tam máš padesátkrát.‘ Udělal jsem, co mi navrh¬nul, a zapadlo to do sebe jako do skládačky. Jindy jsem to byI zase já, kdo přišel na to, kam písničku dovést, jak pokračovat s příběhem, který Paul začal... Do spousty našich písní jsem udělal jejich střední díly. Třeba Michelle. Paul a já jsme ně¬kde byli a on najednou přišel do pokoje a zazpíval prvních několik taktů a začátek textu. Potom povídá: ,A co by mělo přijít teď?‘ Hodně jsem tenkrát poslouchal bluesovou zpě¬vačku Ninu Simoneovou a ta mě přivedla na nápad, jak udě¬lat střední díl Michelle: I Love You, I Love You, I Love You…“
Pod skladbou What Goes On, otvírající druhou stranu Rub¬ber Soul, je jako spoluautor podepsán překvapivě i Ringo a sám si ji také zazpíval.
„Vždycky jsem si přál, abych mohl skládat písničky jako ostatní,“ vyznává se Ringo. ,,A také jsem to mockrát zkusil, ale já prostě nemohu. Slova přijdou pokaždé snadno, ale jak¬mile mi napadne nějaká melodie a přezpívám ji ostatním, říkají vždycky: Jó, dobrá, to zní jako to a to a jindy zas tak nebo onak. Když se jim to pokouším vysvětlit, vidím hned, co si myslí...“ Kromě osobního autorského vkladu předurčova¬ly Ringa jako budoucího interpreta písně minimální hlasový rozsah její melodie v rozpětí pouhé kvarty i countryové za¬barvení.