Zcela odlišnou náladu

vnesly na první stranu desky obě samostatné Lennonovy písně - Norwegian Wood a Nowhe¬re Man. V první byl Johnův smysl pro poetickou nadsázku korunován překvapivou pointou, odrážející jeho zálibu v čer¬ném humoru, který prostupoval celou jeho literární prvoti¬nou. Druhá vyústila v absurditě a nepochopitelnosti vnitřního řádu světa i věcí, kterými jsme obklopeni. V Norwegian Wood transformoval Lennon osobní zážitek z jednoho z mnoha setkání se ženami během jejich koncertních turné. Už v předehře se zvonitými akustickými kytarami v tempu středně rychlého valčíku se dostáváme po úvodní soulrocko¬vé Drive My Car do jiného světa. Jeho zvláštní kouzlo ještě zesílí, když se v 9. taktu ozve Harrisonův sitar - indický strunný nástroj, který předtím nezazněl z žádné gramofono¬vé desky s populární hudbou. John zprvu věcným, spíše oznamovacím než siláckým tónem sdělí, že „sbalil děvče“. Ale vzápětí se opraví: „Ona sbalila mne.“ Vokálni dikce zůstává stejná, důraz na osobní zájmeno je však položen do hudby, kde zazní malá septima, charakteristický interval mixolydíc¬kého módu, ve kterém je celá písnička zkomponována, a kte¬rý jí také vtiskuje její neopakovatelnou atmosférú.