Nowhere Man

se zrodilo z Johnových pochybností o oprávněnosti úspěchu Beatles i o smyslu vlastní práce, kte¬ré ho od tohoto období přepadávaly stále častěji. Ke všemu se John necítil ve své kůži ani v osobním domácím životě. Jeho manželství se Cynthií, kterou nejspíš nikdy opravdu nemiloval, se stávalo utrpením a Kenwood místem, ve kterém se cítil vězněm. Tyto pocity znásobovala i každodenní pří¬tomnost panovačné Cynthiiny matky, žijící nyní v jejich blíz¬kém sousedství. Lillian Powellová zosobňovala Johnovi ve všem všudy typ tchyně-trýznitelky, o jakých se vyprávějí vti¬py. Tohle však nebyl vtip.
„Jenom jsem tak seděl a přemýšlel o písničce, a přemýšlel jsem taky o sobě, jak tu sedím, nic nedělám a nikam se nedo¬stávám...“ vypráví Lennon v souvislosti se vznikem Nowhe¬re Man, písně, začínající a cappellovým chórem: „Je to vážně člověk Nikdo / sedí ve své zemi Nikde / dělá všelijaké nijaké plány / neví, k čemu spěje / není malinko jako ty a já?“
Po Think For Yourself, první ze dvou Harrisonových skla¬deb, které dostaly na albu prostor, obou znamenitých i po zvukově barevné stránce, a už vzpomenutém The Word kon¬čí první strana Paulovou slavnou Michelle. Ta se stala ko¬merčně nejúspěšnější písní celého alba. Jejímu lehce francouzskému šarmu podlehly stovky zpěváků a orchestrů na celém světě, a ve Spojených státech se jí navíc dostalo i ofi¬ciální pocty od Národní akademie nahrávacích umění a věd, když obdržela cenu Grammy jako nejlepší píseň roku 1966. Geneze Michelle byla v mnohém typická pro autorskou spolupráci dvojice Lennon-McCartney, která podle nepsané do¬hody z dob jejích počátků podepisovala všechny své výtvory rukou nerozdílnou bez ohledu na to, jaký byl podíl jednoho či druhého z nich.