BEATLEMÁNIE

Také správa narůstajícího jmění Beatles představovala pro Jacobsovu advokátní kancelář čím dál větší sousto. Navzdory tomu, že Beatles byli zatím milionáři pouze na papíře, neboť celé 94 % jejich příjmů proudily do státní pokladny. Brian se snažil zabránit těmto ztrátám tím, že řadu koncertů sjednával s pořadateli, kteří byli lační Beatles, za hotové. Peníze tak putovaly v hnědých papírových sáčcích přímo do Brianovy kanceláře. Dříve či později však bylo třeba nalézt způsob, jak tento druh podnikání před úřady legalizovat. Epstein se proto obrátil na dlouholeté finanční poradce rodinného podniku firmu Bryce, Hamner & Isherwood. Ale i pro ni byl vzniklý problém příliš tvrdým oříškem, než aby ho sama rozlouskla. Nakonec se přece jen v londýnské kanceláři firmy našel kdo¬si, kdo znal recept nejen na tento, ale v průběhu příštích let i na další problémy, které souvisely s finančními, daňovými a majetkovými problémy kolem Beatles. Ačkoliv měl londýn¬ský podnik řadu klientů z divadelních i hudebních kruhů, spe¬cializoval se tento zkušený finanční expert a jeden z nejstar¬ších zaměstnanců až dosud převážně na revizi účtů velkých textilních koncernů. Vysoký, hubený muž, jemuž dodávaly na vážnosti i poněkud staromódní obleky s nezbytnou vestou, se jmenoval Walter Strach. Do Velké Británie utekl na konci třicátých let před nacisty z mnichovskou dohodou okleštěného Československa. Po Dicku Jamesovi, jehož otec přišel do Anglie z Polska, se český emigrant Dr. Strach stal dalším z hodných strýčků Beatles, jak je sami žertem nazývali.
Beatles, kteří se 3. srpna 1963 formálně rozloučili posled¬ním, v pořadí 294. vystoupením v jeskyni s věrnými fanoušky rodného Liverpoolu, se teď připravovali na definitivní pře¬místění do britské metropole. Dr. Strach byl pověřen delikát¬ním posláním vyhledat a najmout pro ně vhodné byty. Tak se Cynthia Lennonová s malým synkem konečně dočkali spo¬lečné domácností s Johnem. Zatím přebývala v Mendipsu u Lennonovy tety, která se po narození Juliana s Johnovým manželstvím přece jen smířila. Cynthia odtud vycházela, jen když to bylo nezbytně nutné. Nejednou utíkala i s kočárkem před děvčaty, která obléhala dům v každé denní době, a na jejich dotěrné otázky, zná-li Johna Lennona, odpovídala ne¬chápavě: „Koho? Jakýho Johna?“ Když se jí jedna z dívek rovnou optala, je-li za něho provdána, její rezolutní odpověď zněla: „Jmenuju se McKenziová!“ Nakonec ji prozradil míst¬ní zelinář a Cynthia spatřila na titulních stránkách lokálních deníků k pramalé radosti své i zuřícího Johna fotografii, která ji zobrazovala i se stříbrným kočárkem s malým Julianem.
Dr. Strach umístil Lennonovy dočasně v nepříliš útulném bytě v nejvyšším patře šestipodlažního domu z počátku stole¬tí bez výtahu v blízkosti Cromwell Road v londýnské čtvrti Kensington. Jakkoli se zdálo, že utajovací manévry byly do¬konalé, novinoví reportéři i fanoušci skupiny s důmyslností, za niž by se nestyděl ani jejich slavný krajan Sherlock Holmes, bydliště Lennonových přesto zanedlouho objevili. Ho¬rečka, která se jmenovala beatlemánie, začala tak svým původcům přinášet první vážné starosti, na jejichž konci byly tragické výstřely na rohu newyorského Central Parku a 72. ulice.