Chlapcům nezbývalo

než se Martinovu přání podřídit. John tedy píseň s přemáháním opravdu nazpíval, avšak nezá¬jem, který z každého tónu nahrávky přímo čišel, nemohl po¬chopitelně uším zkušeného George Martina ujít. V té chvíli se John s Paulem vytasili s přepracovanou, rychlejší verzí vlastní písničky Please Please Me, kterou už Martinovi nabí¬zeli dříve a o níž byli přesvědčeni, že by měla být „áčkem“ chystané desky.
„Musím přiznat, že tohle mě už omráčilo,“ řekl Martin po letech. „Vypracovali si tam sami všechny ty drobné harmo¬nické triky a výsledek byl ohromný.“
Jedinou vadou jejich věcí bylo, že John i Paul měli zatím jen velmi mlhavé představy o aranžmá, formě a vůbec o všech náležitostech, které se vyžadují od gramofonových snímků. George Martin o tomto počátečním období své spo¬lupráce s Beatles vypráví:
„Představovali si své věci spíš jako písničky než jako na¬hrávky. Nemysleli na to, jakou podobu má mít nahraný sní¬mek. Viděli to prostě jako chorus, střed a závěr. Když jsem s nimi začínal, obvykle jsem musel sám upřesnit, co bude na začátku i na konci nebo kde bude sólo. Dneska to všechno vypadá strašně primitivně, ale když začali zpívat písničku po¬prvé, jednoduše jsem změřil na stopkách, kolik trvá chorus, a když jsme tak dostali třeba minutu a dvacet sekund, řekl jsem prostě: ,Dobrá, ale to je málo, zopakujte ještě jednou prostředních osm taktů‘ - nebo jsme doplnili kousek kyta¬rového sóla...“
Podle stejného receptu vznikla i nahrávka Please Please Me. Když ji John s Paulem přehráli Martinovi na své akus¬tické kytary, měřila sotva minutu. Doporučil jim, aby ji rozší¬řili o čtyřtaktovou předehru s Lennonovým sólem na foukací harmoniku, která předtím přispěla k úspěchu Love Me Do,
a aby znovu zopakovali první chorus na konci. S touto jedno¬duchou instrukcí se pak odebrali do studia, a hned první ver¬ze, kterou nahráli, oplývala takovou vitální bezprostředností, že se Martin rozhodl použít ji. Navzdory tomu, že Paul údaj¬ně zapomněl na začátku slova a Johnovi se pro změnu po¬vedlo totéž na konci. Při poslechu snímku, který i přes Marti¬nem navržené prodloužení netrvá ani celé dvě minuty, si této drobné vady sotva všimneme.
Ve stejně uvolněné atmosféře proběhlo potom nahrávání druhé strany s líbivou, romanticky zabarvenou melodií Ask Me Why. Jakkoli začátek nahrávání onoho dne poznamenalo nedorozumění s Murrayovou písní, na jeho konci sám Martin přiznal, že „celá frekvence byla jedna radost“. Do historie světové populární hudby vešla nakonec v tentýž den prone¬sená jiná Martinova věta. Když Beatles dohráli ve studiu Please Please Me, ozvala se z režijní kabiny Martinova pro¬rocká poznámka: „Pánové, právě jste nahráli váš první hit číslo jedna.“ Záhy poznáme, že se nemýlil.