old music

Sunday, April 01, 2007

BEATLEMÁNIE

Beatles se postupně stávali celonárodním fenoménem. A to i přes to, že jejich obliba byla stále ještě omezena převážně na mládež. Většina dospělých mimo lidi bezprostředně za¬městnané v zábavním průmyslu o liverpoolské čtveřici zatím nevěděla. Do příchodu Beatles byly písničky a populární hud¬ba vůbec jednou z mnoha forem společenské zábavy. Souvis¬lostí této oblasti s reálným životem si sotvakdo povšiml. Na jaře třiašedesátého roku se desky Beatles začaly ozývat také z dětských pokojů v okázalých sídlech britských aristokratů. Ctihodní otcové těchto rodin si toho zatím nevšimli. I nadále hledali ve svých listech především burzovní zprávy a novinky z politického zákulisí.
Oficiální britský tisk stál stranou rodící se masové hysterie. Navíc ho právě zaměstnával mravnostní skandál britského ministra války Johna Dennise Profuma. Ačkoli ještě na konci března ujistil pan ministr sebevědomě své kolegy v Dolní sněmovně, že nedělal „nic nepřístojného“, do půldruhého mě¬síce nejenže se musel vzdát poslaneckého mandátu a minis¬terského křesla, ale jeho milence Christině Keelerové se do¬slova podařilo položit na lopatky celou vládu Jejího Veličen¬stva. S výjimkou vyloženě odborných časopisů a večerníků, kde se o Beatles semtam psalo na vnitřních stránkách, velké listy, vycházející v masových nákladech z novinářského im¬péria na Fleet Street, si zachovávaly zdrženlivý odstup. První, kdo prolomil tuto ledovou bariéru mlčení, byl až v září Daily Mirror, slavící toho roku právě šedesát let své nepřetržité existence. Jako by se u příležitosti tohoto jubilea rozpomenul na památné heslo svého zakladatele Alfreda Harmswortha „dávat veřejnosti to, po čem touží“, přinesl Daily Mirror obsáhlý profil populární skupiny, který vyplňoval celou jednu trojstránku. Po něm následovaly Daily Mail, Dailv Express a nakonec se přidal i nejkonzervativnější z britských deníků The Times. Když se v říjnu následkem profumovské aféry musel odporoučet ze sídla ministerského předsedy po šesti letech v čele konzervativní vlády také Harold Macmillan, po¬vážlivě vysoké procento Angličanů si ve svých ranních novi¬nách přečetlo raději něco o Beatles.

Labels: