JEDNIČKY

Přestože Anglie v době našeho vyprávění už zdaleka neby¬la onou idylickou zemí, kterou na začátku dvacátých let na¬vštívil Karel Čapek, některé zvyky si Spojené království a jeho obyvatelé podrželi dodnes. Tak třeba stále ještě patří k nejčastějším a zároveň k nejoblíbenějším tématům typicky anglické konverzace počasí. Tak krutou zimu a množství sně¬hu, jaké zde napadlo na rozhraní dvaašedesátého a třiašede¬sátého roku, nepamatovali ani nejstarší obyvatelé ostrovní říše. Jedním z mála Angličanů, které tehdy třeskuté mrazy a dálnice zaváté sněhem ponechávaly lhostejnými, byl Brian Epstein. Jeho mysl i veškerý čas byly upnuty zcela jiným smě¬rem. Obchod s nábytkem, založený kdysi Isaacem Epsteinem, se změnil k nepoznání. I rozsáhlá síť vlastních prodejen se vším možným byla teď jenom částí komerční náplně nynější firmy NEMS Enterprises. Brian ji spravoval společně s mlad¬ším bratrem Clivem. Kromě Beatles sem patřila také kon¬certní agentura, a navíc působila jako organizace, pořádající ve vlastní režii čím dál větší počet koncertů v severní Anglii. Záležitosti Beatles vyžadovaly teď takřka neustálou přítom¬nost Briana v Londýně, takže vedení prodejny ve Whitecha¬pel Street přešlo zcela na bedra Petera Browna. Sekretariátu se v úloze Brianovy osobní asistentky ujala dávná přítelkyně McCartneyových Olive Johnsonová, mzdové účetní Fredě Kellyové přibyly ze dne na den starosti s organizováním klu¬bu beatlovských fanoušků a dočasně i péče o tisk a reklamu.
Také úkoly, kladené na dlouholetého právního poradce Epsteinových Rexe Makina, muže, který sám o sobě říkal, že „pere jejich špinavé prádlo“, a z jehož pera pocházel i kon¬cept první smlouvy Briana s Beatles, přesahovaly pracovní kapacitu a nejspíše i schopnosti jediného člověka. Generální štáb, který Brian pozvolna budoval kolem čtveřice, se tak rozrostl o velice váženou a neméně drahou advokátní firmu z londýnského West Endu M. A. Jacobs Ltd. K jejím klientům patřila početná řada umělců nejzvučnějších jmen, včetně fil¬mové hvězdy a zpěvačky Marlene Dietrichové. Prvním pří¬padem, kterým se tito ctihodní mužové na Epsteinovu žádost zabývali, a který souvisel s Beatles, bylo urovnání sporu o pa¬ternitu mezi Paulem McCartneyem a dcerou majitele jedno¬ho z pochybných lokálů v hamburské St. Pauli.
Brian Epstein ve své roli samozvaného maršála showbyz¬nysu poznával každým dnem více, že k rozhodující bitvě, ke které se schylovalo, bude zapotřebí stále početnějšího vojska, od řadových pěšáků až po ostřílené generály. Mezi nejvyšší „šarže“ byl někdy tou dobou povýšen také muž, kterého pod jménem Dick James znali mnozí příznivci anglické populární hudby z generace Brianových rodičů. Narodil se v roce 1920 v místech, před jejichž návštěvou ve stejné době Karla Čap¬ka jeho londýnští přátelé starostlivě varovali: „Nechoďte tam bez průvodce a neberte si s sebou mnoho peněz.“ Jeho otec měl malé rituální řeznictví ve špinavé a zapáchající uličce londýnského East Endu, o kterém český spisovatel výstižně napsal, že strašné tam „není to, co lze vidět a čichat, ale to, že toho je tak nesmírně a nevykupitelně mnoho“. Pro Dickova tatínka, který sem přišel deset let předtím z Polska ze stej¬ných důvodů jako dědeček Epstein do Liverpoolu, to byla přesto změna k lepšímu. Jeho syn Richard Leon Vapnick, jak znělo jeho skutečné jméno, okouzlený hudebními filmy s Bin¬gem Crosbym, se od sedmnácti let prokousával životem jako zpěvák s hospodskými kapelami. Až do chvíle, kdy si jeho sladkého hlasu v poválečných letech povšiml legendární brit¬ský kapelník Geraldo, který jej také překřtil na Dicka Jame¬se. Načas se tak ocitl v první linii, přestože sám skromně přiznává: „Nikdy jsem se nevyšplhal na špičku a nikdo nebyl hysterický, když jsem přicházel k mikrofonu.“