Z prosincového hostování
Beatles v Hamburku se také do¬choval vzácný zvukový dokument, který je zachycuje přímo při produkci na jevišti Star Clubu. Nahrál ho pro vlastní po¬třebu jednoho večera na svůj amatérský magnetofon Dlou¬hán Taylor. Když mu později Epstein nabízel za odkoupení snímku pouhých 20 liber, prodal ho německé firmě Bella¬phon, která kolekci čtyřiadvaceti snímků vydala v roce 1977 na dvojalbu, kvůli němuž vedli bývalí členové skupiny i soud¬ní při.
Těžiště beatlovského repertoáru z té doby stále ještě spo¬čívalo v hitech amerických rockerů. Zvukově nedokonalý zá¬znam ze Star Clubu je svým způsobem přehlídkou rock'n'rol¬lové klasiky. Slyšíme zde Berryho Roll Over Beethoven, Sweet Little Sixteen a Little Quenie, Richardovu Long Tall Sally a podle jeho verze okopírovanou dvanáctku Kansas City. Dále je tu trojice Perkinsových skladeb Everybody’s Trying To Be My Baby, Send Me Your Comb a Matchbox, tehdy právě čer¬stvý hit bratří Isleyových Twist And Shout a Mr. Moonlight z repertoáru skupiny Dr. Feelgood. A také tu nalézáme řadu snímků, k nimž se už později Beatles nikdy nevrátili. Jsou mezi nimi Charlesovy Talkin‘Bout You a slavné Hallelujah, I Just Love Her So, v němž si s Brouky zazpíval jejich ham¬burský anděl strážný Horst Fascher, jemuž Lennon přenechal mikrofon i ve svém oblíbeném čísle Be-Bop-A-Lulla z reper¬toáru Gena Vincenta. Paul k této várce přispěl mimo jiné horkokrevným podáním Romerova slavného Hippy Hippy Shake. Ve výběru nechybí závdavek tehdy oblíbené taneční novince ča-ča-ča v podobě latinskoamerického Velasquezo¬va šlágru Besame mucho, ani snaha vlichotit se německým posluchačům do přízně legendárním valčíkem Falling In Love Again, který v roce 1929 proslavila Marlene Dietrichová ve svém památném filmu Modrý anděl. Zatímco tento pokus pů¬sobí spíše komicky, strašidelně v podání Beatles vyznívá jiná slavná melodie I Remember You. Ve válečném muzikálu The Fleeťs In ji kdysi zpívali s orchestrem Jimmyho Dorseyho jeho sólisté Helen O'Connellová a Bob Eberley společně s Dorothy Lamourovou a dva roky předtím vynesla na nebe populární hudby Franka Ifielda. Jsou tu ovšem také dva bu¬doucí hity Beatles z jejich vlastní dílny: everlyovskými dvoj¬hlasy inspirované Ask Me Why a Paulovo vcelku zdařilé po¬dání I Saw Her Standing There. Nahrávkám je sice možno oprávněně vytknout řadu intonačních prohřešků i spoustu drobných rytmických nepřesností, ale zároveň z nich už cítí¬me dravou, téměř živočišnou sílu, kterou ostatní kontinentál¬ní i většina anglických skupin té doby postrádaly.
K nejdůležitější události onoho podzimu došlo ovšem ještě předtím, než se Beatles vydali do Hamburku. Na pondělí 26. listopadu 1962 připadlo druhé nahrávací sezení v Abbey Road, během něhož se zrodil jejich příští singl. Když přišli do studia, čekalo tam na ně nemilé překvapení v podobě písnič¬ky How Do You Do It? profesionálního skladatele Mitche Murraye. Martinovi ji předtím nabídl vlastník jejích naklada¬telských práv a on se rozhodl nahrát ji s Beatles na A stranu jejich nového singlu. „To je ono,“ řekl si prý okamžitě poté, když uslyšel její demo snímek. „To je přesně ta píseň, s kte¬rou si Beatles udělají jméno.“ O to větší bylo jeho rozčarová¬ní, když John s Paulem shodně prohlásili, že se jim nelíbí a raději by nahráli nějaké svoje věci.
„Až napíšete něco tak dobrého, jako je tohle, milerád to s váma nahraju,“ prohlásil Martin autoritativně. „Teď ale bu¬deme točit tohle.“
Těžiště beatlovského repertoáru z té doby stále ještě spo¬čívalo v hitech amerických rockerů. Zvukově nedokonalý zá¬znam ze Star Clubu je svým způsobem přehlídkou rock'n'rol¬lové klasiky. Slyšíme zde Berryho Roll Over Beethoven, Sweet Little Sixteen a Little Quenie, Richardovu Long Tall Sally a podle jeho verze okopírovanou dvanáctku Kansas City. Dále je tu trojice Perkinsových skladeb Everybody’s Trying To Be My Baby, Send Me Your Comb a Matchbox, tehdy právě čer¬stvý hit bratří Isleyových Twist And Shout a Mr. Moonlight z repertoáru skupiny Dr. Feelgood. A také tu nalézáme řadu snímků, k nimž se už později Beatles nikdy nevrátili. Jsou mezi nimi Charlesovy Talkin‘Bout You a slavné Hallelujah, I Just Love Her So, v němž si s Brouky zazpíval jejich ham¬burský anděl strážný Horst Fascher, jemuž Lennon přenechal mikrofon i ve svém oblíbeném čísle Be-Bop-A-Lulla z reper¬toáru Gena Vincenta. Paul k této várce přispěl mimo jiné horkokrevným podáním Romerova slavného Hippy Hippy Shake. Ve výběru nechybí závdavek tehdy oblíbené taneční novince ča-ča-ča v podobě latinskoamerického Velasquezo¬va šlágru Besame mucho, ani snaha vlichotit se německým posluchačům do přízně legendárním valčíkem Falling In Love Again, který v roce 1929 proslavila Marlene Dietrichová ve svém památném filmu Modrý anděl. Zatímco tento pokus pů¬sobí spíše komicky, strašidelně v podání Beatles vyznívá jiná slavná melodie I Remember You. Ve válečném muzikálu The Fleeťs In ji kdysi zpívali s orchestrem Jimmyho Dorseyho jeho sólisté Helen O'Connellová a Bob Eberley společně s Dorothy Lamourovou a dva roky předtím vynesla na nebe populární hudby Franka Ifielda. Jsou tu ovšem také dva bu¬doucí hity Beatles z jejich vlastní dílny: everlyovskými dvoj¬hlasy inspirované Ask Me Why a Paulovo vcelku zdařilé po¬dání I Saw Her Standing There. Nahrávkám je sice možno oprávněně vytknout řadu intonačních prohřešků i spoustu drobných rytmických nepřesností, ale zároveň z nich už cítí¬me dravou, téměř živočišnou sílu, kterou ostatní kontinentál¬ní i většina anglických skupin té doby postrádaly.
K nejdůležitější události onoho podzimu došlo ovšem ještě předtím, než se Beatles vydali do Hamburku. Na pondělí 26. listopadu 1962 připadlo druhé nahrávací sezení v Abbey Road, během něhož se zrodil jejich příští singl. Když přišli do studia, čekalo tam na ně nemilé překvapení v podobě písnič¬ky How Do You Do It? profesionálního skladatele Mitche Murraye. Martinovi ji předtím nabídl vlastník jejích naklada¬telských práv a on se rozhodl nahrát ji s Beatles na A stranu jejich nového singlu. „To je ono,“ řekl si prý okamžitě poté, když uslyšel její demo snímek. „To je přesně ta píseň, s kte¬rou si Beatles udělají jméno.“ O to větší bylo jeho rozčarová¬ní, když John s Paulem shodně prohlásili, že se jim nelíbí a raději by nahráli nějaké svoje věci.
„Až napíšete něco tak dobrého, jako je tohle, milerád to s váma nahraju,“ prohlásil Martin autoritativně. „Teď ale bu¬deme točit tohle.“
Labels: beatles
posted by deux at
3:17 AM
