Když se Ringo vracel na konci srpna dvaašedesátého roku od Butlinů, neměl ani ponětí o tom, že se mezitím stal terčem nenávistných útoků beatlovských příznivců. Ti svoji věrnost Bestovi demonstrovali nejdříve množstvím protestních dopi¬sů do redakce Mersey Beat. Večer, kdy v Jeskyni s Beatles začínal, postávaly před vchodem do klubu v Mathew Street hloučky rozezlených fanoušků. Jejich transparenty využívaly významu Peterova příjmení k jednoznačnému konstatování, že PETE IS BEST neboli „Pete je nejlepší“. Nechyběl ani rýmovaný pokřik, kterým děvčata skandovala „Best Forever - Ringo Never!“ (doslovně Best navždycky - Ringo ni¬kdy!). Nejvěrnější z šestnácti a sedmnáctiletých dívenek vyja¬dřovaly v těch dnech oddanost svému idolu dokonce tím, že přespávaly na trávníku před Moniným domem ve West Der¬by.
Rozhodnutí Beatles však bylo nezvratné. Když v úterý 11. září přijeli znovu do studií EMI v Abbey Road, byl s nimi Ringo. K jejich všeobecnému překvapení zde ale čekal také ostřílený studiový bubeník Andy White, kterého George Martin objednal na frekvenci namísto Besta. Neodvolal ho ani poté, když mu představili Ringa jako Peterova nástupce. Tentokrát už to nebylo žádné zkušební nahrávání. Šlo do tuhého a Martin nechtěl ze snadno pochopitelných důvodů riskovat. Teď musel chlapce zasvětit především do způsobu nahrávání. Kvůli optimálnímu poměru mezi zpěvem a nástro¬jovým doprovodem bylo třeba nejdříve nahrát samotný in¬strumentální základ. K němu se potom dotočí do jiné stopy pěvecký playback a nakonec se oba záznamy smíchají dohromady. Takto instruováni odešli chlapci do studia číslo 2 a vcelku přehráli instrumentální základ Love Me Do, vlastní písničky, která byla s konečnou platností vybrána pro A stra¬nu chystaného singlu. Nešťastnému Ringoví vstrčil předtím Martin do ruky tamburínu, aby na třetí dobu zahrál pokaždé dvě osminy. Když si chlapci potom v režii poslechli nahrávku, zeptal se jich Martin zdvořile, zda se jim něco nelíbí.
„Dobře, tak já začnu,“ řekl na to svým typicky protáhlým způsobem George - „nelíbí se mi vaše kravata.“
Všichni včetně přítomných techniků se dali do smíchu a na¬hrávání se mohlo rozjet naplno. Celkem prý přehráli Love Me Do sedmnáctkrát, než byl George Martin konečně spokojen. Nakonec se mu zželelo i žalostně vyhlížejícího Ringa, takže na některých z těchto snímků si vyměnil role s Andym Whitem. Dodnes nejspíš ni¬kdo přesně neví, kdo nahrál verzi, která nakonec vyšla na deskách. Dlouhá léta se mělo za to, že to byl přece jen Ringo.
V rozhovoru, který po dvaceti letech poskytl Peterovi Brow¬novi a Stevenu Gainesovi, když shromažďovali materiál pro svoji knihu, však vyslovil domněnku, že na singlu bylo použi¬to nahrávky s Whitem, zatímco on se poznává na snímku, který byl později zařazen na první album Beatles.