Teprve o osmnáct měsíců později

hamburští radiologové, kterým Millie Sutcliffová odkázala mozek svého dvaadvace¬tiletého syna pro vědecké účely, objevili malý nádor. Jeho původ přisuzovali zhmoždění lebky. Millie si vybavila jednu horkou letní noc před třemi roky, kdy syna nalezla v jeho pokoji se zkrvavenou hlavou. Přišel právě z taneční zábavy v Litherlandu, kde s Beatles hráli. Když se vraceli domů, ob¬klopila je na parkovišti tlupa místních Teddy Boys a v nastalé rvačce jej kdosi povalil a kopl do hlavy.
„Chtěla jsem zavolat pro doktora, ale Stuart to nepřipustil. ,Jestli zvedneš telefon, mami,‘ řekl výhrůžně, ,odejdu z toho¬hle domu a víckrát mě neuvidíš.“
Dva dny po Sutcliffově smrti otevírali otřesení Beatles no¬vou atrakci v hamburské zábavní čtvrti - Star Club. Man¬fred Weissleder, majitel většiny striptýzových lokálů v St. Pauli a nekorunovaný král hamburského podsvětí, jej zbudo¬val přímo naproti kostelu sv. Josefa z bývalého kina. Některé večery tam prý bylo až osmnáct tisíc lidí. Těžko říci, zda je více přitahovali Brouci a s nimi se střídající liverpoolské sku¬piny „Kingsize“ Taylor And The Dominoes a The Big Three, nebo pochybná podívaná na spoře oděné krásky, které mezi sebou sváděli urputný boj v bazénu naplněném až po okraj blátem.
Po svém návratu do Liverpoolu využil Brian nepřítomnosti chlapců a jejich netrpělivých všetečných dotazů k novému tažení proti tvrdohlavým kapitánům britského gramofonové¬ho průmyslu. Harry Epstein přitom s nevolí sledoval, že čas, který této bitvě jeho syn věnuje, už povážlivě překročil ony slibované dva půldny v týdnu. Při stále častějších Brianových výjezdech do Londýna zbyla někdy naopak na záležitosti, související s vedením velkoprodejny ve Whitechapelu, pouhá dvě odpoledne. Na sklonku dubna kdosi Brianovi poradil, že vhodnější než pásek s nahrávkami je nabídka ve formě ukáz¬kových desek. Epstein navštívil za tím účelem prodejnu His Master's Voice na Oxford Street, která měla oddělení, kde za jednu libru pořizovali podobné propagační výlisky. Inženýr, který kopie pro Briana pořizoval, mu doporučil, aby se s nimi obrátil na nakladatelství Ardmore & Beechwood, smluvně spřízněné s EMI, jehož kanceláře byly shodou okolností ve stejném domě. Sám mu zprostředkoval setkání s jeho šéfem Cydem Colemanem. Ten si z nabídky vybral pro vydání tis¬kem dvě vlastní Lennonovy a McCartneyho písně, a když zjistil, že skupina nemá nahrávací smlouvu, zavolal svého známého, který vedl dramaturgické oddělení další z firem náležejících ke koncernu EMI - Parlophone Records. Geor¬ge Martin, jak se jmenoval, sice nebyl přítomen, ale jeho sekretářka Judy smluvila Brianovi schůzku na příští dopoled¬ne.