„Chtěli jsme okamžitě vědět, s jakými novinkami přijede,“ vzpomíná Paul McCartney. „Někdy nám předem zavolal a my se hned přihrnuli na nádraží v bláhové naději, že se mu snad konečně podařilo pro nás něco schrastit. Doprovázeli jsme ho, když s aktovkou plnou papírů vystoupil z vlaku, ale když jsme se potom někde posadili na kávu, pokaždé nám vypravoval jedno a to samé: Že naše snímky všude odmítají, ať už to byla Pye, Philips nebo jiná firma.“
Mimochodem už tehdy se Epstein s nahrávkami Beatles pokoušel o štěstí také v Manchester Square č. 20, kde sídlil další britský gramofonový kolos Electric And Musical Indust¬ries Ltd. Vznikl už začátkem třicátých let sloučením dvou dosud si navzájem konkurujících anglických firem Columbia a The Gramophone Company. Postupně vyrostl v mamutí koncern, který převzal pod svá křídla desítky firem. Nechy¬běla mezi nimi ani His Master's Voice s proslavenou etiketou znázorňující foxteriéra sedícího u gramofonového trychtýře. Ale i odtamtud Briana zdvořile vypoklonkovali. Vedení Co¬lumbie, která se z řady značek mateřského koncernu EMI nejvíce věnovala deskám s populární hudbou, mělo dostatek důvodů ke spokojenosti ze zisků, které vynášely nahrávky sólových zpěváků Helen Shapirové, Adama Faitha, Franka Ifielda a přirozeně Cliffa Richarda s Shadows. Jediným zjevně viditelným úspěchem Beatles v té době, byť šlo zatím o událost vyloženě lokálního dosahu, bylo ví¬tězství v anketě o nejpopulárnější liverpoolskou skupinu. Tři¬nácté číslo Mersey Beat, které vyšlo 4. ledna 1962, přineslo na první straně fotografii čtveřice pod titulkem, který oznamo¬val, že jeho čtenáři dali nejvyšší počet hlasů Beatles. V Har¬ryho plátku si čtenáři o dva měsíce později také přečetli sen¬zační zprávu, podle níž se vítězové ankety a „hvězdy Polydo¬ru“ chystají na evropské turné. Pod tímto velkohubě roz¬máchlým reklamním sloganem, který už předtím Epstein několikrát použil na plakátech tanečních zábav v Barnstonu, se ve skutečnosti skrýval nadcházející, v pořadí třetí zájezd do Hamburku.