Ještě několikrát se vrátil do Jeskyně, někdy sám, někdy v doprovodu jednoho ze svých dalších zaměstnanců, Alistaira Taylora. Když se Harry a Queenie Epsteinovi vrátili zakrátko potom z několikadenního pobytu v Londýně, nalez­li Briana, jak leží na pohovce v jejich obývacím pokoji a zbožně naslouchá podivnému rámusu, který se ozýval z gramofonu. Ještě podivnější a nepochopitelnější však byla novina, s níž se na nic nechápající rodiče vzrušený Brian obrátil: Rozhodl se stát manažerem tohohle rámusu, kterému se říkalo Beatles. Na omluvu dodal, že mu tahle práce zabere sotva dva půldny v týdnu.

Někdy tou dobou přišel John Lennon za Cynthií a oznámil jí lakonicky, že jejich hubené dny skončily. Poté, co Brian celkem snadno získal souhlas Allana Williamse, který mu ochotně sdělil, že vůči Beatles nemá žádné další nároky, po­depsali chlapci odpoledne 24. ledna 1962 v Jeskyni smlouvu, podle níž měl Epstein nárok na 25 % z jejich veškerých ho­norářů. Pikantní na tomto snad nejvýznamnějším kontraktu v dějinách zábavního průmyslu bylo to, že z právního hledis­ka byl zcela neplatný. Paul McCartney i George Harrison, kterým tehdy nebylo ještě jedenadvacet, měli být správně zastoupeni některým z rodičů a Brian sám opomenul přidat ke smlouvě vlastní podpis.