Po týdnu obdržel Epstein z vedení Decca Co. od Dicka Rowa negativní zprávu s vysvětlením, že „kytarové skupiny už vyšly z módy“. Ve skutečnosti byla hlavní příčinou odmít¬nutí Beatles jiná skupina, která dělala ve West Hampsteadu zkušební nahrávky ve stejný den: Brian Poole a jeho Treme¬loes. Dick Rowe řekl později na svou omluvu:
„Rozhodnutí, kterou z nich vybrat, jsem ponechal na Miko¬vi. Bylo to na něm, zda to budou Beatles nebo Brian Poole a Tremeloes. Mike na to, že jsou obě stejně dobré, ale zatím¬ co jedna byla odtud, druzí pocházeli z Liverpoolu. Připadalo nám lepší, budeme-li mít kapelu přímo pod palcem.“
Brian se hned na příští den ohlásil v Londýně u Rowa, ale ten se setkání vyhnul. Nakonec ho přijal šéf velkoobchodní¬ho úseku firmy Beecher Stevens. Možná že právě od něho se Brianovi poprvé dostalo oné dobře míněné rady, kterou v dalších měsících musel v různých obměnách vyslechnout ještě několikrát:
„Vy přece máte, pane Epsteine, v Liverpoolu dobře zave¬dený obchod s deskami. Proč se tam raději nevrátíte a nedrží¬te se ho?“
Brianova námitka, že jeho skupina bude jednoho dne slav¬nější než Elvis Presley, vyvolávala na tvářích pánů od Deccy jen účastné úsměvy. Jejich odmítavé stanovisko nezměnil ani okamžitý Brianův návrh, že od každého singlu Beatles závaz¬ně odebere 3 000 kusů.
Tváří v tvář této skutečnosti Brian poprvé shledal, že ma¬nažerování rockové skupiny bude představovat mnohem vět¬ší práci i více času, než si původně představoval. V týdnech a měsících, které následovaly, rozeslal Epstein desítky dopisů a uskutečnil stovky telefonických rozhovorů, aby pro Beatles získal nahrávací smlouvu, kterou jim hned na jejich prvních schůzkách tak lehkomyslně přislíbil. Chlapci se stávali den ze dne netrpělivějšími, a když se Brian vracel z Londýna, kde s páskem s westhampsteadskými nahrávkami obcházel nej¬různější gramofonové společnosti, čekali ho nedočkavě na peróně nádraží v Lime Street.