Na Silvestra se čtveřice i s nástroji a zesilovači nacpala do Aspinaltovy dodávky a vydala se sněhovou vánici do Londý­na. Neil, který tam nikdy předtím nebyl, se v dopravním ru­chu metropole brzy ztratil, takže na místo setkání s Brianem dorazili s notným zpožděním. Brian, který už předešlé noci cestoval do Londýna vlakem, je očekával v malém laciném hotelu Royal na Woburnském náměstí, kde měli za 27 šilinků strávit svoji poslední noc v tomto roce, než definitivně vstou­pí do světa velkého showbyznysu. Poslední hodiny, které je oddělovaly od naplnění jejich snů, strávili Brouci procházkou po zasněžených londýnských třídách a spřádáním odvážných plánů do nadcházejícího roku.

Na druhý den nahráli Beatles v hampsteadském studiu bě­hem hodiny čtrnáct snímků. Na Brianovo doporučeni je větši­nou tvořily jejich verze starých šlágrů, jako Besame mucho, Red Sails In The Sunset, September In The Rain, The Sheik Of Araby nebo chytlavý duet Till There Was You z amerického muzikálu The Music Man, s nímž právě tenkrát milenecký pár Patricia Lambertová a Van Johnson sklízel každý večer nad­šené ovace v londýnském divadle Adelphi. Pouze tři skladby byly vlastní Johnovy a Paulovy písně. Skutečnost, že se žádná z nich neobjevila na některé desce Beatles ani později, dává tušit, že zřejmě nepatřily k nejlepším. Jak vzpomíná Neil, hlasy Beatles zněly unaveně, jeden byl nervóznější než druhý, a Georgovi v jeho parádním čísle - sólu v Berryho hitu Memphis Tennessee - jednoduše zdřevěněly prsty. Ani sou­lové tituly jako Money a Please Mr. Postman či rock'n'roIl Three Cool Cats, které měli obehrány z tancovaček a neko­nečných hamburských nocí, nevyšly ve studiu zdaleka tak, jak by si hoši sami přáli. Přesto jim Mike Smith, pod jehož dozo­rem nahrávání probíhalo, dodal na odchodu odvahy, že je všechno v pořádku. Podle Petera Besta odcházeli chlapci ve víře v brzkou smlouvu. Brian je potom pozval na večeři do jakési švýcarské restaurace a jako závdavek nadcházejících úspěchů objednal několik lahví vína.