Nápěv Paulovy ukolébavky Golden Slumbers, zaznívající po pauze a jednotaktové klavírní předehře, se z úvodní fráze na jediném tónu rozezpívá do širokodechého oblouku, srov¬natelného s jeho nejlepšími písněmi: A pak už celá čtveřice zazpívá bujaře plánované finále alba Carry That Weight. Snad proto v jeho střední části použil McCartney variace motivu, který už zazněl v písni You Never Give Me Your Money. Na konci se ovšem Carry That Weight vzedme k no¬vému rozvedení a teprve potom je na řadě vervní epilog, ohlášený jakoby filmovým titulkem The End - Konec. Po charakteristicky beatlovském vzdechu „Oh, Yeah“ a otázce „Budeš se mi dneska v noci asporň zdát?“ dostávají jednu ze svých skromných sólistických příležitostí Ringovy bicí ná¬stroje a posléze se George, John i Paul vydovádějí na své kytary. Jejich vzrušená sóla vystřídají klidné tóny kódy se závěrečným poselstvím sboru: „Ber si jen tolik lásky / kolik jí sám dáváš.“
Beatles nám však přichystají ještě poslední ze svých pře¬kvapení. Snad je inspiroval tradiční anglický zvyk zakončo¬vat veřejné hudební produkce hymnou s oslavou královny, snad to byl jenom momentální nápad. Tak či onak, po dlouhé, osmnáctisekundové odmlce - standardizovaná délka pauzy mezi skladbami na dlouhohrajících deskách je pět sekund ¬se ještě jednou přihlásí ke slovu Paul McCartney. Za jedno¬duchého kytarového doprovodu ze sebe vychrlí, že Její Veli¬čenstvo je moc pěkná holka, které už dávno chtěl říct, že je do ní „udělanej“. Celkem třiadvacet sekund beatlovsky své¬rázné pocty, na niž královský dvůr reagoval zdvořilým pí¬semným poděkováním.
Beatles uložili do drážek alba Abbey Road hudbu, ze které se budou jejich příznivci nepochybně těšit ještě celá léta. Je¬jich vlastní radost z dosaženého výsledku však nepřežila dobu strávenou naposledy společně ve studiu. Johna začaly vzápětí zaměstnávat nové projekty pod hlavičkou vlastní skupiny Plastic Ono Band. V září 1969 si představil - údajně bez jediné zkoušky - pětadvacetitisícovému davu, který se shromáždil na torontském stadiónu Varsity u příležitosti tamního rock'n'rollového festivalu. Kromě Johna, který se tak po třech letech znovu objevil na pódiu, a Yoko, která přispěla osobitými vokálními improvizacemi, se na premiéře skupiny podílel kytarista Eric Clapton, dávný hamburský obdivovatel Beatles a autor obálky jejich Revolveru Klaus Voorman, ten¬tokráte v úloze baskytaristy, a Alan White na bicí nástroje. Záznam z koncertu vyšel ještě tentýž rok na značce Apple pod titulem Live Peace In Toronto 1969. Vedle vokálních kreací Yoko na reversu vyplňovaly první stranu alba rockové standardy, dvě starší Lennonovy skladby Yer Blues a Give Peace A Chance a konečně novinka Cold Turkey s pozoru¬hodně upřímnou zpovědí narkomana, který se snaží oprostit od svého návyku.
Beatles nám však přichystají ještě poslední ze svých pře¬kvapení. Snad je inspiroval tradiční anglický zvyk zakončo¬vat veřejné hudební produkce hymnou s oslavou královny, snad to byl jenom momentální nápad. Tak či onak, po dlouhé, osmnáctisekundové odmlce - standardizovaná délka pauzy mezi skladbami na dlouhohrajících deskách je pět sekund ¬se ještě jednou přihlásí ke slovu Paul McCartney. Za jedno¬duchého kytarového doprovodu ze sebe vychrlí, že Její Veli¬čenstvo je moc pěkná holka, které už dávno chtěl říct, že je do ní „udělanej“. Celkem třiadvacet sekund beatlovsky své¬rázné pocty, na niž královský dvůr reagoval zdvořilým pí¬semným poděkováním.
Beatles uložili do drážek alba Abbey Road hudbu, ze které se budou jejich příznivci nepochybně těšit ještě celá léta. Je¬jich vlastní radost z dosaženého výsledku však nepřežila dobu strávenou naposledy společně ve studiu. Johna začaly vzápětí zaměstnávat nové projekty pod hlavičkou vlastní skupiny Plastic Ono Band. V září 1969 si představil - údajně bez jediné zkoušky - pětadvacetitisícovému davu, který se shromáždil na torontském stadiónu Varsity u příležitosti tamního rock'n'rollového festivalu. Kromě Johna, který se tak po třech letech znovu objevil na pódiu, a Yoko, která přispěla osobitými vokálními improvizacemi, se na premiéře skupiny podílel kytarista Eric Clapton, dávný hamburský obdivovatel Beatles a autor obálky jejich Revolveru Klaus Voorman, ten¬tokráte v úloze baskytaristy, a Alan White na bicí nástroje. Záznam z koncertu vyšel ještě tentýž rok na značce Apple pod titulem Live Peace In Toronto 1969. Vedle vokálních kreací Yoko na reversu vyplňovaly první stranu alba rockové standardy, dvě starší Lennonovy skladby Yer Blues a Give Peace A Chance a konečně novinka Cold Turkey s pozoru¬hodně upřímnou zpovědí narkomana, který se snaží oprostit od svého návyku.