„Kluci opakovali tytéž věci znovu a znovu. Když něco člo¬věk nahrává už posedmadvacáté, je hrozně těžké rozhodnout se, zda třeba třináctý snímek nebyl lepší než devatenáctý... Od něčeho jsme měli i šedesát různých verzí. Když jsme na¬hráli jedenašedesátou, John chtěl znát mé mínění a obrátil se na mne s otázkou: ,Co říkáš téhle, Georgi?‘ Pověděl jsem mu: ,Poctivě řečeno, Johne, já nevím...‘ Ve skutečnosti žádná nebyla perfektní. Bylo z nich možné dát dohromady perfektní snímek, kdybych mohl stříhat a kombinovat. Mělo to ovšem ten surový zvuk, který chtěli, a já chápal, že i to má jisté přednosti. Takže jsme prostě nahráli poctivou desku a necha¬li jsme ji v téhle podobě ležet.“
Beatles se zatím dílem znovu vrhli do nekonečných dispu¬tací s právniky a finančními poradci ohledně situace v Apple Corps, a dílem se věnovali svým vlastním projektům a sou¬kromým záležitostem. Z nich rozvířily hladinu veřejného mí¬nění zejména dvě události, k nimž došlo krátce po sobě v rozmezí pouhých osmi dnů. Ve středu 12. března 1969 vstoupil jako poslední z Beatles do stavu manželského Paul McCartney s Lindou Eastmanovou. Svatebními svědky jim byli Paulův bratr Michael a Mal Evans. Jediným dalším náv¬štěvníkem z beatlovských kruhů byl Peter Brown. Žádný z ženichových spoluhráčů se svatebního obřadu nezúčastnil, stejně jako o týden později na svatbě Johna Lennona s Yoko Ono. V jejich případě se to dokonce obešlo bez přítomnosti reportérů a zvědavého davu, jímž se museli proklestit na matriční úřad v Marylebone Paul s Lindou. Dějištěm Lenno¬novy svatby s Yoko byla britská kolonie Gibraltar, kam při¬cestovali za tímto účelem soukromým letadlem z Paříže. Sva¬tebním svědkem jim byl Peter Brown. O den později začali novomanželé Lennonovi svoji svéráznou kampaň za mír v posteli svého apartmá v amsterodamském hotelu Hilton.