Na rozdíl od obvyklého průměru titulů je druhá strana Ab¬bey Road složena z jedenácti, vesměs kratších písní, naplně¬ných ovšem o to hutnějším obsahem. Úvodní Harrisonova oslava slunovratu Here Comes The Sun s dominujícím zvu¬kem akustických kytar zdánlivě připomíná jiné v té době po¬pulární interprety - duo Simona a Garfunkela. Do stejně komorní nálady je laděno i následující Lennonovo Because s pověstnými beatlovskými vícehlasými vokály. Johnova in¬spirace k napsání této písně je natolik zajímavá, že stojí za ocitování jeho vlastní slova:
„Ležel jsem doma na gauči a poslouchal Yoko, jak hraje na piano Beethovenovu sonátu Měsíční svit. Najednou poví¬dám: ,Uměla bys ty akordy zahrát pozpátku?‘ Ona je zahrála a já jsem podle nich složil Because.“
S Beethovenovým slavným opusem 27 spojuje tuto Lenno¬novu píseň také v celé tvorbě Beatles ojedinělé použití tóniny cis moll i podobná figurace doprovodného partu elektrického klavíru v cembalovém rejstříku, vystřídaného později sytými zvuky další technické novinky oněch dní - rnelotronu. Idy¬lická nálada písně pokračuje ještě v úvodních dvou slokách následující Paulovy You Never Give Me Your Money. Ta ale poté přechází do vzrušenějších poloh, které jako by odrážely potíže jejich jablečné společnosti a v počátečním dvojverší možná i McCartneyho skrytou výčitku na adresu nezvaného Allena Kleina: ,,Nikdy mi nedáš žádné peníze / jediné, cos mi dal, byl směšný cár papíru...“
V celistvém bloku zazní potom čtveřice skladeb. První na¬psal Lennon a sám v ní nazpíval za podpory Paula a George vedoucí hlas. Jeho Sun King rezonuje s náladou Harrisonova Here Comes The Sun. Po dlouhé instrumentální introdukci a počáteční hymnické aklamaci „Přicházi Slunce Král / Při¬chází Slunce Král / Všem úsměv rozehrál / Všichni jsou šťastní / Přichází Slunce Král“ následuje zvukomalebná tex¬tová hříčka z nesmyslných slůvek, připomínajících španělšti¬nu. Po kratičkém bubnovém breaku přichází Paul se svým popěvkem Mean Mr. Mustard, prvním ze tří následujících mi¬niaturních portrétů lidiček, jejichž osudy sice nejsou námě¬tem pro společenskou rubriku deníků, jako byl v seržantov¬ském finále A Day In The Life nešťastně zahynuvší příslušník pivovarnického klanu Guinnessových Tara Browne, nicméně neodmyslitetně patří ke světu, v němž žijeme. Paul v něm vykreslí několika tahy škudlivého vandráka, přespávajícího po parcích a škarpách, jemuž není na světě nic svaté, dokon¬ce ani královnin průvod. Okamžitě, spíše jako refrén k Paulo¬vě kresbičce, pak přispěchá John s obdobným popisem pro¬tějšku Mr. Mustarda, ne-li dokonce jeho transvestitní sestřičky Polythene Pam. Po kytarovém sólu uzavře Paul tuto galé¬rii postaviček z polosvěta zlodějskou historkou o dívce, která k němu vlezla koupelnovým oknem - She Came In Through The Bathroom Window.
„Vyprávěla, že bývala tanečnicí / pracovala prý v patnáci klubech denně / I když věděla, že znám pravdu / Dobře, ale já mlčím, přirozeně.“