Finále filmového dokumentu, jehož titul později Beatles změnili podle Paulovy písničky se symbolickým názvem Let It Be (Nechme to plavat), se odehrává na střeše budovy Apple Corps v Savile Row č. 3. Když sem Beatles ve čtvrtek 30. led¬na 1969 vyšplhali, aby si tu uprostřed polední pauzy společně zamuzicírovali před zraky několika nejbližších přátel a za¬městnanců firmy, nikdo z přítomných netušil, že se stává svědkem historické chvíle, která bude znamenat definitivní tečku za jednou érou populární hudby. V mrazivém ledno¬vém větru se tu ovšem i samotní Beatles nevědomky sešli ke svému poslednímu, byť neoficiálnímu, improvizovanému kon¬certu.
K překvapení úředníků v oknech okolních úřadů i náhod¬ných chodců, kteří se k tomu zrovna namanuli, zazněla toho dne ještě jednou živá hudba skupiny, jejíž jednotliví členové se už dávno stali legendami. Nakonec se ani toto poslední skromné koncertní impromptu Beatles neobešlo bez obvyklé součásti jejich někdejšich vystoupení - asistence policie. V prostřizích ze Savile Row vidíme ve filmu narůstající hloučky pověstných anglických bobíků. Zatímco Lennon v černém svetru a kožešinovém paletu zpíval nahoře své ne¬konvenční, tříčtvrťové blues Dig A Pony, odhodlali se dole strážníci na příkaz přivolaného komisaře zazvonit u vchodu do Apple Corps. Provázeni někdejším cestovním manažerem skupiny Malem Evansem, dostavili se policisté na střechu bu¬dovy právě včas, aby slyšeli ještě Paulovo závěrečné Get Back
Výsledek horečné pracovní aktivity Beatles v lednu 1969 znamenal ve svém důsledku pro všechny zúčastněné téměř neřešitelný úkol, co si s touto přemírou surového materiálu počít. Před režisérem Lindsayem-Hoggem se kupily krabice s osmadvaceti hodinami celuloidových svitků filmu, které na¬točili jeho kameramani, zatímco George Martin si bezradně přehrával magnetofonové pásky s několika desítkami verzí jednotlivých písní.