„Pojďte všichni, právě teď hned, sem ke mně!“ - vyzývá Lennon posluchače v původní písni Come Together. Ačkoli to byla nejspíš jen náhoda, Beatles ji nahráli 21. července 1969, v památný den, kdy ráno ve 3 hodiny 56 minut vystoupil z lunárního modulu velitel Appola 11 Neil Alden Armstrong a dotkl se jako první pozemšťan měsíčního povrchu. Přesto¬že podobné paralely mohou být ve svých důsledcích zavádě¬jící, časové souznění tohoto historického mezníku v mírovém dobývání kosmu s Lennonovou všeobsáhlou výzvou k pospo¬litosti přinejmenším leccos vypovídá o duchu a atmosféře této doby. V následující milostné baladě Something se Geor¬ge Harrison vyznal ze svých citů k Pattii způsobem, který jej jako skladatele definitivně přiřadil k autorské dvojici Len¬non-McCartney. Jeho skladba byla poprvé zařazena na A stranu beatlovských singlů a George se také poprvé těšil z nejvyššího místa na hitparádách po celém světě. Paul se na desce představuje nejdřív v písni Maxwell‘s Silver Hammer, v mírně praštěném moritátu o poťouchlém medikovi a jeho zabijáckém stříbrném kladívku, vyrábějícím mrtvolky, napsa¬né v duchu nejlepších tradic anglického humoru. V hudební složce evokuje písnička atmosféru předměstských music hal¬lů dvacátých let, z které těžily už některé dřívější McCartney¬ho songy, jako seržantovský When I‘m 64 nebo Honey Pie z Bílého alba. Další je Paulova balada Oh! Darling s vemlouva¬vým textem na pozadí slowrockového triolového doprovodu s energickými kytarovými akcenty na sudé doby. Její úvodní, jímavou náladu („Ó! Miláčku, věř mi, prosím tě / že bych ti nikdy neublížil...“) vystřídá v refrénu mnohem drsnější zpo¬věď:
„Když jsi mi řekla / že už mě více nepotřebuješ / víš dobře / že jsem byl blízko zhroucení a pláče / Když jsi mi řekla / že už mě více nepotřebuješ / víš dobře / že to byl má¬lem můj hrob…“ - zpívá zde Paul hlasem, který jako by si vypůjčil od černých soulmanů.
Ringa Starra napadla myšlenka na jeho písničku o pod¬mořském ráji Octopus‘s Garden během pobytu v Řecku. Beat¬les si tam udělali vyjížďku na moře a kdosi jim přitom ukazo¬val různé ryby, jejichž tajemný podmořský život inspiroval Ringa k veršům:
„Poznal bych rád mořské hlubiny / kde chobotnice má ve stínu svoji zahrádku / mohli bychom tam křičet i tiše plout kolem / korálových útesů skrytých pod vlnami...“
Do kytarového sóla v instrumentální mezihře přimíchal Ringo i tajemné bublání, které vyrobil tím nejjednodušším a všem dětem dobře známým způsobem - pomocí stébla slámy ponořeného do sklenice s vodou.
Lennonovo vyznání Yoko v I Want You (She‘s So Heavy), uzavírající první stranu Abbey Road, je ve srovnání s lyrič¬ností Harrisonova Something otevřenější a údernější v hu¬dební i textové složce: „Chci tě, tolik tě chci / že ztrácím ro¬zum / že mne to dohání k šílenství...“ John zde podává jeden ze svých největších pěveckých výkonů v náročném vokálním partu s bohatými melismatickými ozdobami na konci frází, podtrženými ještě jeho sólovou kytarou s působivými glis¬sandy. Závěr tvoří tvrdošíjně opakovaná harmonická sekven¬ce na pozadí baskytarového riffu, tvořící jakousi předehru k druhé straně desky.