Jediný, kdo se ve stejné době zaměstnával novými hudeb¬ními projekty Beatles, byl Paul. Po Johnově účinkování v To¬rontu se vrátil k myšlence obnovených vystoupení Beatles. Představoval si, že nejdříve by mohli absolvovat několik ne¬inzerovaných koncertů v malých klubech mimo Londýn a ne¬vylučoval ani možnost, že by vystupovali v přestrojení. Svůj plán předložil ostatním na schůzce v Savile Row nedlouho po Lennonově návratu z Kanady. Harrison, kterému se před¬tím podobné plány zajídaly, teď váhal. Ringo byl Paulovou myšlenkou nadšen a souhlasil. Avšak Lennon překvapivě kteroukoli z variant odmítal: „Díky. S tímhle nechci mít nic spo¬lečného,“ nebo dokonce jen úsečným „Nezajímá“. Zmatený Paul se obrátil na svého letitého partnera s řečnickou otáz¬kou, jíž chtěl apelovat na stará pouta, která čtveřici vázala:
„Jsme přece ještě Beatles? Anebo nejsme?“
„S tím se jdi vycpat,“ odsekl John, který už beatlovskou víru dávno nesdílel. „Já Beatle nejsem.“
Zrovna tohle však Paul nechtěl slyšet ani zanic. „Ale přiro¬zeně, že seš...“
„Nejsem!“ vyjel John. „Nerozumíš mi? Je to pryč! Pryč! Chci rozvod. Chci udělat to samé, jako když jsem odešel od Cynthie! Jak ti to mám jinak nacpat do tý tvý zatracený pali¬ce?“
Na veřejnost ovšem ze vzrušené debaty v Savile Row za¬tím neproniklo ani slovo. Paul pevně doufal, že John svá slo¬va nemyslí vážně. Ten zatím s Yoko a Alexem odejel na prázdniny do Řecka a téměř dva týdny strávili plavbou po Středozemním moři na palubě jachty, kterou si pronajali i s posádkou. Do Londýna se vrátil až v říjnu, aby tam s to¬rontským obsazením nahrál studiovou verzi autobiografické písně Cold Turkey která se tak stala dalším singlem skupiny Plastic Ono Band, když předtím Lennon neúspěšně prosazo¬val její vydání pod hlavičkou Beatles. Přestože po vylíčení pocitů, které prožívá narkoman v období léčebné kúry, násle¬dovalo v písni jednoznačné pozitivní čtyřverší „Už budu hod¬nej / jen mě dohromady dejte / Chci z toho pekla pryč / slí¬bím vám, co chcete“, rozhlasová stanice BBC ji zakázala vysí¬lat. Její neúspěch v anglické Top Twenty, kde skončila nejvýše na 13. místě, připisoval rozmrzelý John tomuto zákazu, ač¬koli ani ve Spojených státech se nepřenesla přes třicátou po¬zici tamního žebříčku časopisu Billboard. Peter Brown a Ste¬ven Gaines shrnuli kontroverzní situaci kolem této písně do konstatování: „Je ironií, že jakkoli Cold Turkey může být shledána hudebně nepřesvědčivou a její text nepříliš šťast¬ným námětem pro populární písničku, byla dalším příkladem Johnovy odvahy a poctivosti, pokusem učinit své dílo reflexí vlastního života, jako je tomu u kteréhokoli malíře nebo spi¬sovatele.“
Lennon s Yoko Ono prožívali období, v němž jednotu vlastního přesvědčení a skutků manifestovali nejenom hu¬debními a ostatními uměleckými snahami, ale zejména po¬kračující mírovou kampaní. Nad světem se dosud vznášel stín Vietnamu, když politické rubriky novin začaly zaplňovat otřesné reportáže z východní Nigérie, kde už od poloviny roku 1967 zuřila bratrovražedná občanská válka. Vyvolalo ji separatistické hnutí pod vedením ctižádostivého podplukov¬níka Ojukwa, který na tomto území svévolně vyhlásil nezá¬vislou republiku Biafra. Dlouholeté náboženské třenice a spory mezi desítkami nigerijských kmenů byly přitom zá¬měrně živeny zvenčí silami mezinárodního imperialismu, zvláště když pak byla ve východní Nigérii objevena bohatá ložiska ropy. V sázce byly zájmy západních naftových mono¬polů, jejichž snahou bylo zpochybňovat federativní uspořá¬dání této nejlidnatější africké země a podporovat myšlenku na nezávislost Biafry. Stranou konfliktu nezůstala ani Velká Británie, jejíž podíl na vývozu ze země i dovozu vlastního zboží do Nigérie zůstával tradičně nejvyšší. To bylo s ohle¬dem na minulost této bývalé britské državy sice pochopitel¬né, nicméně Angličany to sotva opravňovalo k přímému vměšování a k zbrojním dodávkám separatistům.