Rain

V Lennonově Rain na druhé straně nacházejí beatlovští specialisté Johnovu očividnou poctu kalifornským Byrds a je¬jich verzi Dylanovy písně Mr. Tambourine Man. Rain vešla do dějin populární hudby kvůli svému závěru, v němž bylo poprvé použito techniky, s kterou dosud pracovali jenom ex¬perimentátoři na poli elektronické a konkrétní hudby. Geor¬ge Martin o tom řekl: „Beatles v tu chvíli nevěděli přesně, jak dál. Tak jsem vzal kus pásku s Johnovým hlasem a pustil ho obráceně. Všem se to zdálo ohromné... Znělo to nezvykle východně.“ Lennonova verze se o Martinových zásluhách ne¬zmiňuje. Podle něho si vzal hotovou nahrávku domů do své¬ho podkrovního studia v Kenwoodu a zkoušel s ní všechno možné i nemožné. V pět hodin ráno, k smrti vyčerpaný, s po¬citem, jako by mu v hlavě bzučel roj včel, se údajně doplazil k magnetofonu a zmáčkl knoflík, který byl předtím nastaven na zpětný chod. Tak prý sám objevil to, co znělo jako „nějací stáří Indové“.
Rock a jeho tvůrci nebyli v té době jedinou hudbou, kterou se Beatles zabývali. „Strávil jsem nějaký čas s Johnem a hrál jsem mu klasickou hudbu, Ravela a podobné věci, ale to na něho zjevně nijak zvlášť nezapůsobilo,“ vypravuje jejich hu¬dební guru George Martin. „Ale zato se zajímali o všechno možné, co znělo třeba jako Stockhausen. Toho objevili sami. Myslím, že jsme tenkrát o muzice moc a moc mluvili, a dnes už lze těžko přesně říct, kdo vlastně co objevil...“
Ve vzduchu visely i další vlivy. George Harrison, který se nadchl nejenom pro exotický zvuk sitaru, ale učarovala mu i indická hudba a posléze filozofie vůbec, se už tehdy přátelil s proslulým virtuózem na sitar Ravim Shankarem. Jeho jmé¬no a tvorbu proslavila v široké veřejnosti už v padesátých letech hudba k filmové trilogii Pather Pančali - Nezdolný - ¬Hlas krve režiséra Satjádžita Ráje, která obletěla celý svět. Za svého pobytu v Anglii vyhověl Shankar Harrisonovu po¬zvání k návštěvě Esheru a dal mu několik soukromých lekcí.