Paulova rychlá píseň Paperback Writer teď duněla hřmot¬nými kytarovými akordy, jako by je hrál sám Pete Town¬shend ze skupiny Who. Atypický pro jeho dosavadní tvorbu byl i text, ve kterém nebylo ani slůvko o lásce, ani nábožný obdiv k dívčí kráse, jako ještě nedávno v Michelle. Paul vypravoval v této literární satiře, jejíž ostří podle některých vykladačů směřovalo snad k Johnovi, příběh ctižádostivého spisovatele, který se chce stát úspěšným autorem masově vy¬dávaných paperbacků.
„Dámy a pánové, chcete si přečíst mou knihu?“ - oslovuje v úvodu posluchače adresně. „Trvalo mi to celá léta, než jsem ji napsal...“ V dalším se dovídáme, že jeho novela vypráví špinavou story o mrzkém chlápkovi jménem Lear, jeho pří¬tulné ženušce a synáčkovi, co dělá pro Daily Mail. Ale autor nemá námitek proti změnám. Zatím toho má tisíc stránek, avšak je ochoten to zkrátit nebo něco za týden dva připsat. A může to být dokonce i o čemkoli jiném, jen když mu to vydají v laciné paperbackové edici. Nad tím se ozývají šťav¬naté čtyřhlasé harmonie vokálů jakoby vypůjčených od Beach Boys.