Druhá Paulova píseň,

jíž se dostalo stejné odezvy, ne-li větší – Yellow Submarine, byla nejrozvernější, jakou Beatles napsali. Nejenom kvůli slavnostnímu pohodovému rytmu a Ringovu zpěvu, jemuž ve studiu v refrénech sekundovali Mal Evans a zvukoví technici EMI. Kromě daších podtextů zde bylo souznění s dětstvím prožitém v Liverpoolu. Nachá¬zíme je hned v úvodní explikaci ,,Ve městě, kde jsem se naro¬dil, žil jeden chlápek / ktery se plavil po moři...“ Především to však byla opravdová dětská písnička. „Moc se mi zamlou¬vala představa, že ji budou zpívat děti,“ přiznal Paul, a netře¬ba dodávat, že si Žlutou ponorku zpívají dodnes: Dokonce i ty, které o Beatles vůbec nic nevědí.
Větší příležitost než dosud dostal na Revolveru George Harrison. Svoji šanci ve třech vlastních písních alba nepro¬marnil. Kdyby nebylo té úvodní, přinejmenším Love You To se stala památnou, když k jeho sitaru přibyly další indické nástroje - bubínky tabla. George se na ně pokoušel hrát sám, ale po stovkách marných pokusů to vzdal a zavolal ra¬ději indického hráče Anila Bhagwata a jeho partnera, kteří to nahráli „z jedné vody“. Harrisonovu píseň Taxman dokonce shledali John s Paulem natolik zdařilou, že jí svěřili čestné místo první skladby celého alba. Její dórský nápěv přinášel satirickou ódu na výběrčího daní zastupujícího zde úřad, s kterým měli Beatles a jejich právníci spíše horší zkušenosti. Alespoň takto si mohli vylít zlost na anonymního reprezen¬tanta státní pokladny, jehož schopnosti tak velebně píseň opěvovala. Koho tím ve skutečnosti mysleli, se posluchač do¬zvěděl ve sborech, skrze které zřetelně pronikala jména mi¬nisterského předsedy Harolda Wilsona a dalších politiků.