Konečnou žeň vydaly tyto dva jarní měsíce soustředěné, ničím a nikým nerušené práce až 5. srpna, kdy bylo zveřejně¬no nové album Beatles. Jediné rozptýlení poskytlo Broukům 1. května vystoupení na stadiónu ve Wembley na tradičnim přehlídkovém koncertě vítězů čtenářské ankety týdeníku New Musical Express. Beatles v ní pravidelně vítězili jako nejlepší světová skupina pop music od roku 1963. Tenkrát své americké vzory Everly Brothers, porazili rozdílem 11 434 hlasů. Teď - v prvomájový den o tři roky později - viděla Anglie své miláčky naposledy. Kdo chtěl napřiště vidět Beat¬les, musel buď do kina, nebo čekat na některý jejich program v televizi. Komu stačilo je „jenom“ slyšet, mohl si koupit je¬jich desku. Ta příští se jmenovala Revolver.
Už obálka byla jiná. Jednoduché kontury nakreslených portrétů čtveřice a černobílá fotomontáž mnoha obličejů Johna, Paula, George a Ringa se musela na pultech i ve vý¬kladech obchodů s deskami na první pohled nápadné odlišo¬vat od křiklavých barev probouzejícího se psychedelického období. Snad jenom hustá kresba vlasů a paže i prsty vplete¬né do jejich pramínků na hlavách Ringa a George vykazova¬la spřízněnost se zalíbením, jaké dobová grafika nacházela v secesi z konce minulého století. V husté hřívě Harrisonova účesu si kupující mohli přečíst drobounké jméno autora gra¬fického návrhu. Většině z nich beztoho mc neříkalo: Klaus Voorman. Ano, nemýlíme se. Berlínský absolvent katedry užíté grafiky na výtvarné akademii v Hamburku, který jedno¬ho večera náhodou zapadl do Císařského sklípku v St. Pauli a objevil tam pro sebe a své přátele včetně Astrid Kirchher¬rové neznámé Brouky.