BITVA S KŘIŽÁKY

Když koncem června 1966 Beatles odlétali na evropské a asijské turné, přišla se s nimi na letiště do Heathrow roz¬loučit prý necelá stovka těch nejvěrnějších. Doma v Anglii horečka zvaná beatlemánie postupně slábla. Zato příznivci na kontinentu se jich nemohli dočkat. Starý cirkus Krone v Mnichově, který byl první zastávkou krátkého zájezdu po Spolkové republice, praskal ve švech. Beatles se museli zno¬vu prodírat davy za asistence policie, znovu zůstávali přes den zavřeni mezi čtyřmi stěnami hotelových pokojů. Do han¬zovního města, které pamatovalo jejich začátky, na nádraží, kde v malém obskurním studiu poprvé nahrávali, se vraceli po letech ve zvláštním ceremoniálním vlaku. Rok před nimi v něm během své státní návštěvy jezdila po NSR jejich krá¬lovna. Namísto hospod v pochybné čtvrti je čekala beznaděj¬ně vyprodaná Ernst-Merck-Halle. V zákulisí se to hemžilo starými přáteli. Spolu s barmankami a servírkami ze St. Pauli se na své „beatové bratry“, jak je sám označil na jejich první desce, přišel podívat také Bert Kaempfert. Chyběl snad je¬nom Horst Fascher, který se nemohl dostavit z delikátních důvodů - znovu seděl. Beatles na jeho počest alespoň za¬hráli Roll Over Beethoven.
Druhý den po hamburském koncertu odlétali Beatles rov¬nou do Tokia. Dramatický let přes Severní pól musel být nakonec přerušen na příkaz pozemních stanovišť, protože nad Čínským mořem řádil tajfun. Brian Epstein volal z malé¬ho hotelu v Anchorage svého společníka Nata Weisse do New Yorku: „Komu patří Aljaška, Nate? Můžeš mi dát do¬poručení na nějaký zdejší dobrý bar?“