Beatlemánie

Píseň se jmenovala She Loves You a John s Paulem ji složi¬li teprve tři dny předtím v hotelovém pokoji. Po všech těch optimisticky naladěných vyznáních lásky a slibech, že se ni¬kdy nerozejdem, o kterých se zpívalo v jejich předcházejících písních, snad s výjimkou Misery z prvního alba, kde bylo v podstatě totéž téma zastřeno jemnou melancholií, se tento¬kráte z textu ozývá nový, jakoby vážnější tón. Kdosi v ni sděluje příteli, že viděl včera jeho dívku, o které si myslí, že ji už ztratil. Ale přesto, že ji hodně zranil, ona ho stále miluje. Ačkoli z textu nevymizela přímočarost sdělení ani prostinké rýmy typu „yesterday - what to say“ nebo „bad - glad“, nabývá toto vyprávění minidramatu lásky, vídaného očima třetí osoby, na epičnosti, z předešlých písní Beatles neznámé. Někde tady se začínaly rodit jejich budoucí písně - příběhy, do nichž časem dokázali promítnout své osobité a v kontextu populární hudby oné doby jedinečné vidění světa. Ironií osu¬du zůstává, že písnička - stejně jako druhá strana desky I'll Get You - se proslavila především nesčíslněkrát opakovaným slůvkem „yeh“, které se od té doby stalo něčím jako ochrannou známkou autorské dílny Beatles, ale také hanli¬vým označením pro veškerou oblíbenou hudbu mládeže prv¬ní poloviny šedesátých let.
Singl s She Loves You, který už předem objednalo půl mi¬liónu zájemců, se dostal na první místa hitparád okamžitě po vydání 23. srpna. Ještě v průběhu roku se počet prodaných výlisků oproti původní objednávce ztrojnásobil a překonal tak rázem všechny rekordy v dějinách britského gramofono¬vého průmyslu. Beatles se teď konečně mohli pochlubit svou první zlatou deskou.