V muzice našel Ritchie Starkey o to větší zalíbení, čím méně jej bavila práce v truhlárně. Elánu, s nímž se pustil do hraní, přestala brzy vyhovovat laciná souprava od otčíma. Jeho snem byly nové bicí, které stály celých sto liber. Tehdy se obrátil na dědečka Starkeyho s prosbou o půjčku padesáti liber. Elsie vzpomíná:
„Děda tehdá za mnou přišel a povídá: ,Víš ty, co ten tvůj zpropadený Třasořitka po mně chtěl?‘ Nikdy ho nepojmeno¬val jinak než Třasořitka. Ale peníze mu nakonec přece jen dal. Ritchie mu je svědomitě splácel, po libře z týdenní mzdy.“
Nová souprava otevřela snaživému bubeníkovi v roce 1959 cestu do jedné z nejlepších amatérských rock'n'rollových ka¬pel v Liverpoolu. Vedl ji pianista a zpěvák Alan Caldwell, který si krátce předtím kvůli většímu efektu začal říkat Rory Storm (Bouře). Nové příjmení mělo korespondovat s neméně bombastickým názvem, který zvolil pro svou skupinu: Bouře a Uragány. Když obdrželi poprvé nabídku na angažmá v But¬linově letním táboře, stál Ritchie, kterému zbýval ještě rok do vyučení, před osudovým rozhodnutím. Nakonec to vyhrála muzika. Na táboře v Shegnessu dostal i nové jméno, takže do Liverpoolu se už vracel jako Ringo Starr. Chlapci jej zprvu přezdívali kvůli jeho vášnivé zálibě v prstenech Rings. Ten první dostal od Elsie ještě v sanatoriu k šestnáctým narozeni¬nám. Další obdržel po smrti dědečka Starkeyho, a než přišel k Hurikánům, ozdobil své prsty dalšíma dvěma. Z Ringse se brzy stal Ringo. Znělo to více kovbojsky, což bylo nejenom v souladu s tehdejším vzezřením Stormovy kapely, ale také s jeho vlastním nadšením pro Divoký západ. Dlouhé měsíce, které strávil na nemocničním lůžku, byly kreslené seriály a Tomu Mixovi a dalších legendárních pistolnících, jimiž ho zásoboval otčím Harry, jeho jedinou literární potravou.