Ve středu 6. června, necelý týden po návratu z Hamburku, se kluci znovu poskládali do Neilovy dodávky a vyrazili smě¬rem na jih. Cílem byla Abbey Road. Stromořadím lemovaná, tichá ulice v severním předměstí Londýna, jejíž malebný obrázek zná každý beatlovský fanda z obálky jedné z jejich posledních desek. Neil Aspinall ji tenkrát prošel několikrát oběma směry, nežli v nenápadném domě objevili sídlo studií světoznámé gramofonové společnosti.
Stejně jako před půl rokem ve West Hampsteadu Brian připravil pro zkušební nahrávku seznam skladeb, na kterém figurovaly na prvních místech obehrané šlágry a evergreeny. Teprve potom došlo na vlastní písně Lennona a McCartney¬ho. Z Martinovy pokerové tváře za sklem režijní kabiny a z neosobního hlasu, který k nim promlouval skrze repro¬duktor si nebylo možno udělat nejmenší představu o jeho dojmech. Chlapci neměli ani ponětí o tom, že Martin poslou¬chá v režii separátně každého z nich a usilovně přemýšlí, je-li mezi nimi někdo, kdo by mohl v budoucnu být pro Parlopho¬ne tím, čím byl Cliff Richard pro Paramourovu stáj v Colum¬bii.