Tokijský hotel Hilton proměnila policie s japonskou dů¬sledností v obrněnou pevnost. Teoreticky neměla dovnitř ani ven proklouznout myška. Kluci, kteří se těšili na nákupy v rá¬zovitých uličkách mnohamiliónového města, byli obsluhováni gejšami v prezidentském apartmá, před jehož dveřmi se stří¬daly hlídky policistů a vojáků. Jejich pokoje se staly jedním velkým bazarem, kam za nimi obchodníci, podrobení přísným prohlídkám, osobně přinášeli všechno možné: od tradičních japonských kimon až po nejmodernější minikamery. Beatles trávili v této nedobrovolné vazbě už čtyřiadvacet hodin, když se za Brianem a Peterem Brownem, kteří byli ubytováni v cí¬sařském apartmá v opačném křídle Hiltonu, dostavil rozlíce¬ný důstojník. Vzrušeným hlasem oznamoval, že pánové McCartney a Evans unikli ráno v přestrojení a s falešnými vousy služebním vchodem hotelu a toulali se celé dopoledne městem pod dohledem tajných policistů. Ti je také nakonec dopravili ve služebním voze zpět. Velitel varoval manažera Beatles, že kdyby se podobný případ porušení bezpečnost¬ních opatření opakoval, budou ochranné oddíly odvolány a členové skupiny budou vydáni na milost a nemilost fanatic¬kým extrémistům. Brian zůstal klidný. Když je uniformovaný návštěvník opustil, prohodil k Peterovi: „To by si nedovolili.“