Samotné koncerty v proslulé judistické aréně Budo Kan proběhly nakonec až neočekávaně klidně. Staly se jedněmi z mála výjimek v jejich koncertní dráze, na které samotní Beatles vzpomínali v dobrém. Kromě ojedinělých výkřiků se¬dělo na nich japonské obecenstvo tiše jako v buddhistickém chrámu. Potlesk a ovace propukly pokaždé, až když skladba dozněla. Beatles se tak dostalo jedné ze vzácných příležitostí, kdy během koncertů navzájem slyšeli také sebe. Kupodivu na ilegálně vydaných zvukových záznamech těchto večerů na pirátském albu Tokyo Sixty Six nezní skupina lépe než na desce z Hollywoodu. Spíše naopak. Anebo byly už skladby jako Yesterday, Nowhere Man či Paperback Writer v této verzi příliš ochuzeny o všechny ty drobné studiové triky a je¬jich hudba se pomalu stávala pro živé produkce nevyhovují¬cí?
Tísnivá atmosféra z neustálého obklopení policií i vojskem způsobila, že Beatles opouštěli svou pevnost v zemi vycháze¬jícího slunce bez lítosti. O to více se teď těšili na Filipíny. Jejich dva koncerty na obrovském fotbalovém stadiónu Ara¬neta v Manile byly navíc posledními na tomto zájezdu, po němž se tři z nich rozhodli strávit několik dní odpočinku a George chtěl pokračovat v lekcích u Shankara v Indii. Mra¬ky, které se nad nimi v té chvíli už stahovaly, zatím nebylo ze sluncem zalitých ostrovů, rozsetých v Jihočínském moři, vi¬dět. V Manile jim na letišti jásala vstříc možná největší uvíta¬cí delegace za celou dobu jejich cestování po světě. Více než padesát tisíc lidí.