Myšlenky na snídani byly rázem zapuzeny. Teď bylo důle¬žité jediné: dostat se odtud. Bez hotelových poslíčků, bez au¬tomobilů, které by je odvezly. Epstein se spojil přímo s pilo¬tem holandské letecké společnosti KLM, jejíž let č.862 do Dillí měla jeho karavana rezervovaný. Jindy panovačný Brian prosil nyní neznámého muže na opačném konci linky, aby laskavě počkal na jejich opožděný příjezd na letiště. Pe¬ter Brown popisuje ve své knize, že když tam konečně s potí¬žemi dorazili, vypadala letištní hala jako vojenský tábor. Všu¬de kolem byli mlčenliví vojáci s nasazenými bajonety. Venku postávaly výhrůžné hloučky několika stovek Filipínců uraže¬ných Brouky ve své národní hrdosti. Na Epsteina čekali zá¬stupci daňového úřadu a požadovali dodatečné zaplacení sedmi tisíc dolarů jako daně z příjmu. Nakonec se strhla i rvačka. Obrovitý ochránce Beatles Malcon Evans byl při ní stržen přesilou šesti vojáků na zem, a své schytal dokonce i Ringo. Těsně před odletem vstoupil na palubu vojenský dů¬stojník a dožadoval se, aby tiskový šéf skupiny Tony Barrow vystoupil a podrobil se znovu pasovým formalitám. Jak se až později zjistilo, byl to právě „Disker“, jemuž bylo do tokijské¬ho Hiltonu doručeno pozvání Imeldy Marcosové. Protože nevěděl, co si s tím počít, vypustil Tony celou věc trochu lehkomyslně už v Tokiu z hlavy. Když Tonyho odvedli, ozval se z reproduktorů pilot zpožděného letadla a žádal, aby se pan Epstein dostavil do jeho kabiny. Doprovázen Brownem, vyslechl Brian jeho nabídku, že bude čekat na muže z beat¬lovského štábu tak dlouho, jak to bude možné. Dokonce je Holanďan sám musel přemlouvat, aby zde Tonyho nenechávali.
Když se letadlo i s Barrowem po delším čase přece jen odlepilo z ranveje letiště v Manile a nabralo indický kurs, Epstein byl zničen. V jednom kuse si utíral kapesníkem zpo¬cenou tvář a dokola opakoval Brownovi, který seděl vedle něho:
„Jak jsem tohle mohl klukům udělat? Nikdy si to neodpus¬tím. Dostat je do takové šlamastyky, vždyť šlo o život... Tohle si nemůžu odpustit“