Takřka od sámého začátku

byla hudební revoluce, kterou rozpoutali Beatles, se sympatiemi sledována také v kruzích Komunistické strany Velké Británie. Jejich desky byly široce komentovány ve stranickém deníku Daily Worker a časopis komunistické mládeže Challenge přinesl na téma jejich zbož¬ňování střízlivou úvahu, ve které stálo mimo jiné: „Lepší mít takového hrdinu než ministerského předsedu, který o sobě tvrdí, že žil léta mezi horníky, a ve skutečnosti tím chtěl říci, že ve společnosti jiných lordů střílel sluky na vřesovišti nad uhelnou slojí.“
Třpytivá mince beatlovské slávy měla však také svoji dru¬hou stranu. Horečná tvorba, neustálé cestování, napětí před koncerty i během nich a věčné obavy, že kamkoli se vrtnou, budou pronásledováni dotěrnými novináři nebo fanoušky ¬to vše zvrátilo jejich osobní životy natolik, že se teď podobali čtyřem zlatým rybkám, uvězněným v těsném akváriu vlastní slávy a úspěchů. Pomoc hledali Beatles stále častěji, tak jako v éře hamburských nocí, v amfetaminových tabletkách. Jejich svádivému kouzlu, které slibovalo rychlé vystřídání fyzického vyčerpání a skleslé nálady dočasnou aktivitou a růžovými sny, mezitím propadl i od přírody nervově labilní Brian Ep¬stein.