Beatlemánie

Původní Brianem zamýšlený název filmu Beatlemánie byl nakonec změněn na Perný den. Došlo k tomu na základě Ringovy bezděčné poznámky, kterou procedil skrze zuby po osmnáctihodinovém maratónu v nahrávacím studiu: „Iťs Been A Hard Day's Night,“ - Čech by si v obdobné situaci nejspíš posteskl: „To byl teda zase den...“ John s Paulem k tomu připsali „And I've Been Working Like A Dog“ neboli „a já se nadřel jako pes“, a první dvojverší a zároveň i čtyř¬taktí jejich nové písničky, která dala název celému filmu, bylo na světě.
Jakkoli se při práci na filmu ocitli Břouci v nových rolích, k nimž předtím pouze přičichli při natáčení svého vánočního pořadu pro televizi, v rozporu s jeho názvem si nakonec při natáčení oddechli a po dlouhé době se cítili v opravdové po¬hodě. Lester natočil celý stominutový film, jehož exteriéry vznikaly převážně na nádražích a v londýnských ulicích, za pouhých šest týdnů. Tedy ve lhůtě a tempu, které připomínaly výrobu legendárních grotesek Macka Sennetta v éře Velkého Němého. Nezanedbatelné bylo i to, že cosi ze sennettovské¬ho ducha a svižného rytmu jeho filmových taškařic s pověst¬nými honičkami a skvělou kumpanií jeho strážníků, kteří se ve zlomku vteřiny nejednou proměnili z pronásledovatelů v pronásledované, se Lesterovi podařilo přenést do fiktivního perného dne ze života Beatles. Ještě důležitějši bylo, že oni sami zůstali ve filmu stejně přirozenými a okouzlujícími jako v normálním životě. V rozporu se všemi zákony filmových muzikálů tvoří nejlepší místa Perného dne ty sekvence, ve kterých se zdánlivě neděje vůbec nic. Hudba - namísto aby děj posunovala dopředu - leckdy pouze dotváří bezstarost¬nou atmosféru dobré pohody, jako třeba v místě, kde se Brouci po zkoušce na televizní koncert jdou ve shodě se svým mládím „vyblbnout“ na travnatou plochu sportovního hřiště.