PERNÉ DNY

Harrisonovy jedenadvacáté narozeniny, které oslavil tři dny po návratu z USA, přinesly asi nejvíce radosti jeho ma¬mince Louise. S věčně usměvavou, dobrotivou tváří, v níž se tentokrát navíc odrážela ještě oprávněná pýcha z Georgeova úspěchu, přejímala před jejich malým domkem ve Speke od poštovních zaměstnanců objemné proutěné koše s gratulace¬mi a s dárky, které jejímu synovi docházely od nadšených obdivovatelek ze všech koutů Anglie i ze zámoří. Brouci, ověnčení čerstvými americkými vavříny a lámáním světových rekordů v prodeji svých desek, patřili teď mimo veškeré po¬chybnosti k nejvýznamnějším osobnostem ve svém oboru. Na štítě za nimi zůstal dokonce idol jejich klukovských let, Johnovou tetou Mimi stokrát prokIetý Elvis. Zatím ovšem s výjimkou jediné oblasti, do které na rozdíl od Presleyho ještě nepronikli: filmu. Avšak už týden po Georgeových na¬rozeninách se na peróně londýnského nádraží Waterloo ozvalo první cvaknutí klapky a v kamerách se začaly odvíjet první metry celuloidového svitku s jejich vlastní filmovou ságou.