Knížka

našla své čtenáře nejenom mezi beatlovskými fan¬dy. Lennonovým fantasmagorickým historkám, plným novo¬tvarů, přesmyček a jiných slovních šarád i jemně anglického humoru, se dostalo překvapivě příznivého přijetí i v literárních kruzích. Recenzent nedělní literární přílohy Times ji na¬příklad vřele doporučoval „ke studiu všem, kteří zoufají nad ochuzováním anglického jazyka a britskou obrazotvorností“. Ačkoli pokusy některých kritiků přirovnávat Johnovy několi¬kařádkové drobotiny k rozměrnému Ulysseovi Jamese Joyce byly přitažené za vlasy stejně jako srovnávání skladby Not A Second Time s písní o zemi Gustava Mahlera, neměnilo to nic na skutečnosti, že Lennonovi byla za knihu udělena u pří¬ležitosti 400. výročí Shakespearových narozenin vážená Foyleova literární cena.
Pocty, kterých se Lennonovi v souvislosti s jeho knihou dostalo, byly ostatně Jenom malým zrnkem písku v záplavě pozornosti, která tvorbu Brouků i je samotné osobně v tomto období provázela na všech polích anglického veřejného živo¬ta a ve všech vrstvách britské společnosti. Když se po výroku amerického pastora Billyho Grahama, že Beatles jsou ,,pří¬znaky nejistoty doby a zmatků kolem nás“, ozval v Anglii jeden římskokatolický biskup a nazval je „nebezpečnými“, vystoupil na jejich obranu dokonce sám příslušník královské rodiny princ Filip. A zatímco premiér konzervativní vlády Douglas-Home je po návratu z Ameriky shledal „užitečným příspěvkem naší platební bilanci“, pospíšil si okamžitě vůdce opoziční labouristické strany Harold Wilson s prohlášením, že „toryové chtějí Beatles učinit tajnou zbraní své neúspěšné hospodářské politiky“. Ve skutečnosti tomu bylo spíše na¬opak. Když měli na jaře Brouci převzít na recepci v hotelu Dorchester výroční ceny Variety Clubu určené nejvýznam¬nějším osobnostem showbyznysu, rozhodl se vůdce opozice zúčastnit se banketu osobně. Političtí pozorovátelé později tvrdili, že v okamžiku, kdy zvedl telefon a nabídl prezidentovi EMI siru Josephovi svou účast v úloze dalšího muže křtěného i vodami Mersey - pocházel z Yorkshiru a v poslanecké sně¬movně zastupoval tehdy Liverpool - uskutečnil Harol Wil¬son pravděpodobně jeden z nejprohnanějších taktických tahů své politické dráhy, který jej přiblížil křeslu ministerské¬ho předsedy více než cokoli jiného.