Beznadějně vyprodané
byly i dva následující americké koncerty v newyorské Carnegie Hall, jejichž konání Epstein nakonec potvrdil Sidneymu Bernsteinovi prostřednictvím manažera Normana Weisse v průběhu lednového pobytu v Paříži. V nekonečné frontě žadatelů o autogram prý tehdy čekala v zákulisí se svými dvěma dcerami hodinu a půl i man¬želka budoucího viceprezidenta Spojených států Nelsona Rockefellera. Pro prozíravého Sida Bernsteina představovala tato vystoupení nejenom momentální triumf a zisk, ale stala se závdavkem jeho příští kariéry nejúspěšnějšího newyorské¬ho koncertního promotéra.
„V noci po druhém koncertu,“ vzpomíná Bernstein ¬„jsme se s Brianem procházeli zasněženými ulicemi Manhat¬tanu směrem k Madison Square Garden. Chtěl jsem mu uká¬zat nějaké malé obchůdky a vůbec zajímavá místa mého města... Tak jsme došli až do hlediště staré Zahrady. Sedm¬náct tisíc míst. To už jsem věděl, že tam mají o Beatles zájem a jsou schopni vytisknout a dát do oběhu vstupenky během dvaceti čtyř hodin. Nabídl jsem Brianovi na místě 25 000 do¬larů, a navíc příspěvek Britskému fondu na výzkum rakoviny ve výši 5 000 dolarů. Viděl jsem, že je v pokušení, ale nako¬nec se na mne usmál a řekl: ,Side, nechme si to napříště.“
Podle svědectví Petera Browna, jemuž tuto příhodu Ep¬stein vyprávěl po návratu do Anglie, argumentoval prý Brian už tenkrát tím, že jsou jeho chlapci schopni naplnit mnohem větší haly, než byla stařičká Madison Square Garden. Když Bernstein namítal, že větší arénu by hledal jen stěží, dostalo se mu sebevědomé odpovědi: „Potom nám nezbývá než hrát na fotbalových stadiónech.“ Ještě téhož roku naplnil Epstein tato slova také skutky.
Po druhém účinkování v Sullivanově televizním programu, vysílaném z hotelu Deauville na Floridě, se Brouci vraceli do vlasti z epsteinovské „Operace USA“ jako národní hrdinové. Ministerský předseda sir Alec Douglas-Home, který ve stejné době jako Beatles dlel v Americe na státní návštěvě, během níž mu vyjádřil své osobní komplimenty na adresu Beatles i prezident Johnson, označil liverpoolskou čtyřku za „náš nej¬lepší národní export“.
„V noci po druhém koncertu,“ vzpomíná Bernstein ¬„jsme se s Brianem procházeli zasněženými ulicemi Manhat¬tanu směrem k Madison Square Garden. Chtěl jsem mu uká¬zat nějaké malé obchůdky a vůbec zajímavá místa mého města... Tak jsme došli až do hlediště staré Zahrady. Sedm¬náct tisíc míst. To už jsem věděl, že tam mají o Beatles zájem a jsou schopni vytisknout a dát do oběhu vstupenky během dvaceti čtyř hodin. Nabídl jsem Brianovi na místě 25 000 do¬larů, a navíc příspěvek Britskému fondu na výzkum rakoviny ve výši 5 000 dolarů. Viděl jsem, že je v pokušení, ale nako¬nec se na mne usmál a řekl: ,Side, nechme si to napříště.“
Podle svědectví Petera Browna, jemuž tuto příhodu Ep¬stein vyprávěl po návratu do Anglie, argumentoval prý Brian už tenkrát tím, že jsou jeho chlapci schopni naplnit mnohem větší haly, než byla stařičká Madison Square Garden. Když Bernstein namítal, že větší arénu by hledal jen stěží, dostalo se mu sebevědomé odpovědi: „Potom nám nezbývá než hrát na fotbalových stadiónech.“ Ještě téhož roku naplnil Epstein tato slova také skutky.
Po druhém účinkování v Sullivanově televizním programu, vysílaném z hotelu Deauville na Floridě, se Brouci vraceli do vlasti z epsteinovské „Operace USA“ jako národní hrdinové. Ministerský předseda sir Alec Douglas-Home, který ve stejné době jako Beatles dlel v Americe na státní návštěvě, během níž mu vyjádřil své osobní komplimenty na adresu Beatles i prezident Johnson, označil liverpoolskou čtyřku za „náš nej¬lepší národní export“.
Labels: beatles
posted by deux at
10:45 PM
