Když Brian Epstein po noci, kdy nezamhouřil oka, přišel ráno z hotelu Green Park do Martinovy kanceláře, pojali k sobě oba muži na první pohled vzájemné sympatie a důvěru. Epsteinovi imponovala Martinova elegance a zdvořilé vystupování. Jeho protějšek byl zase příjemně překvapen distingvovaností hosta, tolik vzdálené úlisné vlezlosti manažerů, se kterými se běžně setkával. Nahrávky Beatles sice Martina nenadchly, alespoň však upoutaly jeho pozornost a vyvolaly zdvořilý zájem.
„Ty písničky mě rozhodně zrovna neomráčily, vlastně mě neomráčily ani trošku. Na obranu všech, kteří ten pásek pře¬de mnou odmítli, musím povědět, že opravdu nestál za moc. Znělo to, jako by ho nahrávali někde v koupelně. Zvuk byl mizerný, písničky nebyly valné a skupina hrála dost nepřesně. Ale já jsem tehdy zrovna něco potřeboval a zdálo se mi, že je to natolik zajímavé, abych s nimi udělal aspoň zkušební na¬hrávku.“
Nahlas prohodil Martin k Epsteinovi dokonce několik po¬chvalných poznámek a po chvíli konečně připojil i pozvání k novému zkušebnímu testu po návratu skupiny domů.
„Všichni jsme ještě leželi v postelích,“ vyprávěl o následují¬cím ránu Pete Best. „Kdo vstával první, chodil dolů pro poštu. Toho dne byl první vzhůru George, který se vrátil s telegra¬mem: GRATULUJI, CHLAPCI. EMI ZVE K NAHRÁVANÍ. PROSÍM, ZKOUŠEJTE NOVÝ MATERIÁL. Všichni jsme z té zprávy byli docela pobláznění. John s Paulem začali hned psát.“