John, Pete, Nigel

a posléze další z žáků dovedalské školy Ivan Vaughan utvořili partu, která se zanedlouho svými kous¬ky stala vyhlášenou v celém okolí. „John byl vždycky naším vůdcem.“ vzpomíná Nigel Whalley. Také svědectví Mimi odkazuje na Johnovu přirozenou autoritu mezi ostatními dět¬mi: „Když při hře na Indiány řekl svým kamarádům, že jsou mrtví, mohli jste si být jisti, že byli mrtví.“ Kluci následovali Johna ve všem, od víceméně nevinných zábav s golfovými míčky, vystřelovanými ze hřiště na Menlove Avenue, až po takové, díky nimž si parta vysloužila pozorný zájem místních strážníků včetně Nigelova otce. Občas při nich vzalo zasvé sklo pouličních svítilen, jindy se trefovali hroudami bláta do vlaků, vjíždějících do garstonského tunelu. Přímo parádním kouskem jejich uličnictví bylo, když zavěšeni ve větvích stro¬mů dupali po střechách pod nimi projíždějících dvouposcho¬ďových omnibusů městské dopravy.
V roce 1952 opustil Lennon základní školu a nastoupil do gymnázia Quarry Bank na Harthill Road, asi půldruhého ki¬lometru od Menlove Avenue. Dojížděl tam zpravidla na kole. Jméno dostal ústav od pískovcových lomů, které jsou neod¬myslitelnou součástí krajiny v okolí Liverpoolu. Údajně pa¬novaly na gymnáziu přísnější poměry než na kterékoliv jiné liverpoolské škole. Ještě v době, kdy sem chodili John a Pete Shotton, používal se tu docela běžně tradiční nástroj anglické školní výchovy - rákoska.