Johnovi bylo dvacet čtyři
a znal jej tehdy už celý svět, když za ním jednoho dne do jeho venkovského sídla ve Weybrid¬ge, asi čtyřicet minut jízdy od Londýna, přišel stárnoucí umý¬vač nádobí z hotelu v nedalekém Esheru a prohlásil se za Alfreda Lennona. Setkání po devatenácti letech netrvalo déle než právě tolik minut. Při příští návštěvě už Fred nalezl dveře vily uzavřeny. Přesto ze svého znovuobjeveného otcovství dokázal alespoň nějaký čas profitovat. Několik časopisů od něho zakoupilo práva na sepsání vzpomínek, díky nimž také známe popsanou příhodu z Blackpoolu. Julia se s ní z pocho¬pitelných důvodů nikdy nepochlubila. A nádavkem se dvaa¬padesátiletý pan Lennon, který už během chlapeckých let v sirotčinci rád zpíval a hrával na banjo, dočkal také poněkud opožděné kariéry pop zpěváka, když nahrál pro malou obskurní gramofonovou společnost desku s vlastní autobio¬grafickou písní. Potom se znovu, jako už tolikrát předtím, propadl do neznáma.
Když bylo Johnovi sedm, pustil se do vymýšlení básniček a kratičkých příběhů, které doprovázel vlastními kresbička¬mi. V té době už byl - navzdory špatnému zraku - náruži¬vým čtenářem. V neuvěřitelně krátké době se dokázal pro¬kousat množstvím knih, které nosila Mimi z místní veřejné knihovny. Učaroval mu zejména fantaskní svět pohádkových knížek anglického matematika a spisovatele Lewise Carrolla. Jeho Alenka v kraji divů a příběhy i básně sebrané do knihy Za zrcadlem se staly téměř každodenní Johnovou potravou. Z nich čerpal inspiraci pro vlastní slovní hříčky. Hemžily se jimi nejenom jeho tehdejší pamflety na učitele a spolužáky, ale i pozdější kniha povídek In His Own Write. V sedmi se také pustil do prvních vlastních „knih“, jakýchsi almanachů vtipů, minipovídek, kreseb, karikatur a fotografií filmových hvězd i známých fotbalistů. Ty vystřihoval z novin a nalepo¬val do jednotlivých sešitů, které obvykle končily slovy: „Jestli se vám to líbilo, přijďte příští týden zase. Bude to ještě lepší!“
Hudebně se John v dětském věku nikterak výrazně nepro¬jevoval, přestože teta Mimi by jej byla ráda viděla chodit na hodiny klavíru nebo houslí.
Když bylo Johnovi sedm, pustil se do vymýšlení básniček a kratičkých příběhů, které doprovázel vlastními kresbička¬mi. V té době už byl - navzdory špatnému zraku - náruži¬vým čtenářem. V neuvěřitelně krátké době se dokázal pro¬kousat množstvím knih, které nosila Mimi z místní veřejné knihovny. Učaroval mu zejména fantaskní svět pohádkových knížek anglického matematika a spisovatele Lewise Carrolla. Jeho Alenka v kraji divů a příběhy i básně sebrané do knihy Za zrcadlem se staly téměř každodenní Johnovou potravou. Z nich čerpal inspiraci pro vlastní slovní hříčky. Hemžily se jimi nejenom jeho tehdejší pamflety na učitele a spolužáky, ale i pozdější kniha povídek In His Own Write. V sedmi se také pustil do prvních vlastních „knih“, jakýchsi almanachů vtipů, minipovídek, kreseb, karikatur a fotografií filmových hvězd i známých fotbalistů. Ty vystřihoval z novin a nalepo¬val do jednotlivých sešitů, které obvykle končily slovy: „Jestli se vám to líbilo, přijďte příští týden zase. Bude to ještě lepší!“
Hudebně se John v dětském věku nikterak výrazně nepro¬jevoval, přestože teta Mimi by jej byla ráda viděla chodit na hodiny klavíru nebo houslí.