Johnovi

ještě nebyly čtyři roky, když začal chodit do dove¬dalské základní školy. Jakmile povyrostl a Mimi ho už nemu¬sela den co den vodit tam i zpět, čekávala na něho po vyučo¬vání na autobusové zastávce v blízkosti Penny Lane. Mezi rodiči, kteří tam pravidelně čekali na své děti, byla také paní Harrisonová. Její Peter chodil s Johnem do stejné třídy. Občas s sebou brávala o tři roky mladšího Peterova bratra George, na kterého školní lavice v Dovedale teprve čekaly.
Johnova dětská léta, ačkoli je neprožíval jako ostatní děti s vlastními rodiči. probíhala díky péči starostlivé Mimi a ka¬marádského strýce šťastně. Číst a psát se John naučil rychleji než ostatní děti. I doma psával strýci psaníčka, v nichž se dožadoval splnění drobných dětských přání, jako byla třeba návštěva biografu, kam jej Mimi brávala jen jednou ročně. Většina z těchto tajných poselství, která chlapec zanechával pod strýcovým polštářem, skončila beztoho v rukou tety.
Jedinou vážnější událostí tohoto období byl nečekaný otcův návrat v prvních poválečných měsících. Fred Lennon se zjevil v Liverpoolu s kapsami plnými peněz, které pochá¬zely ze šmelinaření na černém trhu, a s hlavou nabitou plány na společný život s Julií a Johnem. Pro ni ale znamenal návrat otce dítěte uskutečnění jiného dávného plánu - rozvo¬du. Tou dobou už žila se svým novým druhem, číšníkem z jednoho liverpoolského hotelu, ve společné domácnosti ve Spring Wood, vzdáleném jen pár stanic autobusem od Men¬love Avenue. Když jí Fred navrhl, že si Johna odveze alespoň na nějaký den na prázdniny k svému příteli v Blackpoolu, Julie souhlasila.