The Beatles

Hudebně nejextravagantnějšími skladbami celého dvojal¬ba byly dvě připomenuté úvodní verze Lennonovy Revolu¬tion. Tu úplně první a nejpomalejší, kterou John předtím marně prosazoval k vydání na singlu, pro tento účel z původ¬ních deseti minut o něco zkrátil, ale přimíchal k ní zpomaleně i zrychleně přehrávané pásky s nahrávkami klasické hudby, dětskými hlásky, ženským sborem, výkřiky a následujícím oznámením: „Toto je EMI test, série číslo 9. Zkrátil jsem ho na číslo 9. Devítka je mým šťastným číslem, na devátého mám také narozeniny.“ Textově se Lennon vyřádil v Glass Onion, šarádě sestavené z názvů dřívějších písní Beatles, včetně Strawberry Fields Forever, Lady Madonna, Fool On The Hill a konečně I'm A Walrus s mnohovýznamnou narឬkou na svého partnera ve verši „Zde je pro vás všechny další klíč k záhadě / Ten mrož je Paul...“
Na rozdíl od McCartneyho, který řadu skladeb pro Bílé album vytvořil takřka na koleně přímo ve studiu, přivezl si Lennon část svých písní v podobě polotovaru z indických meditací. Kromě hořké satiry na jejich guru v Sexy Sadie se pobyt v Indii promítl v písm Dear Prudence nejenom vypůj¬čením křestního jména v jejím názvu od sestry Mii Farrowo¬vé, která s Beatles sdílela pobyt v mystikově ošramu, ale i os¬tinátními kvintami kytarového doprovodu. Jiná píseň z indic¬ké přihrádky I'm So Tired tematicky jako by navazovala na starší Lennonovu skladbu I'm Only Sleeping z alba Revolver, stejně jako Yer Blues, hudebně těžící ze syntézy blues, rocku a psychedelic music. V pesimisticky vyhroceném textu je mimo jiné obsažena výslovná narážka na Dylana, jehož po¬etika nejspíše poznamenala i jinou Johnovu skladbu Happiness Is A Warm Gun. Bezprostřední podnět k této formálně i rytmicky jedné z nejsložitějších skladeb alba poskytl ovšem Lennonovi jakýsi střelecký magazín, v němž nalezl stejno¬jmenný článek (Pocit štěstí z kouřící hlavně revolveru). „Vzal jsem to, jak to leží a běží. Jako strašnou myšlenku, že zrovna zastřelili nějaký zvíře.“ Někteří v tom viděli alegorii vietnam¬ských jatek.
Ze čtyř Harrisonových příspěvků zjevně vynikaly While My Guitar Gently Weeps, ve které si autor přizval jako sólistu věhlasného kytaristu Cream Erica Claptona, a rock'n'roll Sa¬voy Truffle. V závěrečném Ringově rozloučení na dobrou noc - Goodnight - s hollywoodsky znějícími smyčci, harfou a s nablýskanými vokály smíšeného sboru - spatřovali ně¬kteří kritici parodii na obdobný typ melodií, oděných do na¬bubřelých velkoorchestrálních aranžmá. Beatles byli ale v této písni nejspíše jakékoli kritice či sarkasmu vzdáleni. Goodnight spíše demonstrovala šířku řečiště, jímž se teď ubí¬raly jejich talenty, schopné vyjádřit se jakýmkoli jazykem, jehož populární hudba používala. Dokonce i včetně oné špet¬ky konvencí, které v ní odjakživa měly své místo.