The Beatles
________________________________________
NECHME TO PLAVAT
Let It Be, Let It Be, Let It Be, Whisper Words Of Wisdom, Let It Be.
John Lennon - Paul McCartney
Nadšení, s nímž se Beatles vrhli do uskutečnění naivních představ o pozemském ráji pro všechny, kteří mají talent a nápady, se po necelém roce existence Apple Corps pomalu rozplývalo tváří v tvář nelítostným faktům z účetních knih společnosti. Po Lennonově velkorysém prohlášení v americ¬ké televizi z května 1968, že v Apple budou vítáni všichni, kteří chtějí něco vytvořit, aniž by museli poníženě leštit kliky u kanceláří nejrůznějších obchodníků s uměním, nastala doba zasloužené sklizně. Na konci roku stáli Brouci tváří v tvář tvrdé skutečnosti: Apple Corps vydávala týdně na vše možné i nemožné 20 000 liber, aniž některá z přidružených filmo¬vých, nakladatelských, elektronických a dalších společností připsala na konto firmy jedinou penci. Do jejího sídla v Savi¬le Row č. 3 proudily denně davy zneuznaných géniů a vyná¬lezců, kteří z nastavené dlaně Beatles odčerpávali stále nové a nové peníze pro své pochybné plány a projekty. Ke všemu se administrativní budova firmy proměnila v cosi jako chari¬tativní útulek pro bláznivé hipíky z celého světa, kterýrn tady dali alespoň zdarma jídlo, pití a cigarety. Několikrát do týdne volali prý ze vstupní kontrol na londýnském letišti, že odkudsi přiletěli další lidé bez jediného „floka“ v kapse, po¬sedlí touhou navštívit své čtyři duchovní bratry přímo v jejich Mecce. Apple Corps za ně platila nejenom vstupní víza a od¬vážela je na své náklady z Heathrow do Savile Row, ale poskytovala jim i kapesné na nejnutnější výdaje za pobytu v Británii. Nejednou s těmito „nádhernými lidmi“ v květino¬vých úborech, ověnčených korálky a chřestícími rolničkami, mizely při jejich odchodu z budovy i televizní obrazovky, reproduktory a drahé elektrické psací stroje. Traduje se, že jednou vrátný zavolal do kanceláře vedoucího tiskového střediska společnosti Derka Taylora a oznámil mu, že v re¬cepci čeká Adolf Hitler.
„Okay,“ pravil prý Derek bez nejmenší stopy údivu. „Pošle¬te ho nahoru!“
Jednotlivým odbočkám Apple Corps velela spousta ředite¬lů, náměstků a osobních asistentů, ale opravdový šéf chyběl. Když se jej Beatles, znepokojení neutěšenou finanční situací společnosti, rozhodli konečně hledat, bylo příznačné, že se uchýlili zase k extrému. Po původně proklamovaném „západ¬ním komunismu“ rozhlíželi se teď v kruzích představitelů fi¬nančního kapitálu, soustředěného a symbolizovaného velký¬mi bankami v londýnské City. Tak se mezi vyhlédnutými kan¬didáty na ředitelské místo Apple Corps ocitl nejdříve prezi¬dent známé Lazardovy obchodní banky lord Poole. Jeho rada, aby své finance převedli pod kontrolu Lazardovy ban¬ky, se ovšem Paulovi nezamlouvala. Nepochodili ani u další¬ho ekonomického experta lorda Beechinga, jehož věhlas byl založen na finančním ozdravěni skomírajících Britských že¬leznic. Urozený finančník shovívavě vyslechl stesky mladých podnikatelů a snažil se je navést na cestu, zužující riziko je¬jich obchodních operací na minimum: „Vraťte se k nahrávání desek.“ Beatles byli však už příliš rozjetí, než aby jej upo¬slechli. Konzultovali své potíže potom dokonce i s hospodář¬ským expertem ministerského předsedy lordem Goodma¬nem, na kterého se s žádostmi o radu obracel ještě jejich nešťastně zesnulý manažer. Dalším, kdo figuroval mezi vy¬hlédnutými osobnostmi, od nichž si slibovali, že opatří jejich Jablko záchranným pásem, byl majitel populární rozhlasové vysílačky Caroline Ronan O'Rhielly. Z plánované schůzky ale nakonec sešlo. Jeden bývalý prodavač beatlovského bou¬tique, jehož jedinou současnou pracovní náplní bylo sestavo¬vání horoskopů, zjistil totiž, že O'Rhielly nemá potřebný druh „vibrací“.
NECHME TO PLAVAT
Let It Be, Let It Be, Let It Be, Whisper Words Of Wisdom, Let It Be.
John Lennon - Paul McCartney
Nadšení, s nímž se Beatles vrhli do uskutečnění naivních představ o pozemském ráji pro všechny, kteří mají talent a nápady, se po necelém roce existence Apple Corps pomalu rozplývalo tváří v tvář nelítostným faktům z účetních knih společnosti. Po Lennonově velkorysém prohlášení v americ¬ké televizi z května 1968, že v Apple budou vítáni všichni, kteří chtějí něco vytvořit, aniž by museli poníženě leštit kliky u kanceláří nejrůznějších obchodníků s uměním, nastala doba zasloužené sklizně. Na konci roku stáli Brouci tváří v tvář tvrdé skutečnosti: Apple Corps vydávala týdně na vše možné i nemožné 20 000 liber, aniž některá z přidružených filmo¬vých, nakladatelských, elektronických a dalších společností připsala na konto firmy jedinou penci. Do jejího sídla v Savi¬le Row č. 3 proudily denně davy zneuznaných géniů a vyná¬lezců, kteří z nastavené dlaně Beatles odčerpávali stále nové a nové peníze pro své pochybné plány a projekty. Ke všemu se administrativní budova firmy proměnila v cosi jako chari¬tativní útulek pro bláznivé hipíky z celého světa, kterýrn tady dali alespoň zdarma jídlo, pití a cigarety. Několikrát do týdne volali prý ze vstupní kontrol na londýnském letišti, že odkudsi přiletěli další lidé bez jediného „floka“ v kapse, po¬sedlí touhou navštívit své čtyři duchovní bratry přímo v jejich Mecce. Apple Corps za ně platila nejenom vstupní víza a od¬vážela je na své náklady z Heathrow do Savile Row, ale poskytovala jim i kapesné na nejnutnější výdaje za pobytu v Británii. Nejednou s těmito „nádhernými lidmi“ v květino¬vých úborech, ověnčených korálky a chřestícími rolničkami, mizely při jejich odchodu z budovy i televizní obrazovky, reproduktory a drahé elektrické psací stroje. Traduje se, že jednou vrátný zavolal do kanceláře vedoucího tiskového střediska společnosti Derka Taylora a oznámil mu, že v re¬cepci čeká Adolf Hitler.
„Okay,“ pravil prý Derek bez nejmenší stopy údivu. „Pošle¬te ho nahoru!“
Jednotlivým odbočkám Apple Corps velela spousta ředite¬lů, náměstků a osobních asistentů, ale opravdový šéf chyběl. Když se jej Beatles, znepokojení neutěšenou finanční situací společnosti, rozhodli konečně hledat, bylo příznačné, že se uchýlili zase k extrému. Po původně proklamovaném „západ¬ním komunismu“ rozhlíželi se teď v kruzích představitelů fi¬nančního kapitálu, soustředěného a symbolizovaného velký¬mi bankami v londýnské City. Tak se mezi vyhlédnutými kan¬didáty na ředitelské místo Apple Corps ocitl nejdříve prezi¬dent známé Lazardovy obchodní banky lord Poole. Jeho rada, aby své finance převedli pod kontrolu Lazardovy ban¬ky, se ovšem Paulovi nezamlouvala. Nepochodili ani u další¬ho ekonomického experta lorda Beechinga, jehož věhlas byl založen na finančním ozdravěni skomírajících Britských že¬leznic. Urozený finančník shovívavě vyslechl stesky mladých podnikatelů a snažil se je navést na cestu, zužující riziko je¬jich obchodních operací na minimum: „Vraťte se k nahrávání desek.“ Beatles byli však už příliš rozjetí, než aby jej upo¬slechli. Konzultovali své potíže potom dokonce i s hospodář¬ským expertem ministerského předsedy lordem Goodma¬nem, na kterého se s žádostmi o radu obracel ještě jejich nešťastně zesnulý manažer. Dalším, kdo figuroval mezi vy¬hlédnutými osobnostmi, od nichž si slibovali, že opatří jejich Jablko záchranným pásem, byl majitel populární rozhlasové vysílačky Caroline Ronan O'Rhielly. Z plánované schůzky ale nakonec sešlo. Jeden bývalý prodavač beatlovského bou¬tique, jehož jedinou současnou pracovní náplní bylo sestavo¬vání horoskopů, zjistil totiž, že O'Rhielly nemá potřebný druh „vibrací“.
Labels: The Beatles
posted by deux at
5:21 AM
