The Beatles

Další osud lednových nahrávek Beatles zůstával zatím ne¬jasný. S celkem pětatřiceti hodinami nahraného materiálu si nevěděl rady ani zkušený George Martin, ani Glyn Johns, pod jehož dohledem kdysi vznikly první snímky Rolling Sto¬nes a kterého teď Beatles pověřili zkompletováním alba. Tiskové středisko Apple vydávalo informace, v nichž se dříve ohlášená data vydání nové desky Beatles neustále posouvala. V polovině roku bylo přitom už zcela jasné, že deska se ne¬objeví na trhu ani v srpnu, jak slibovalo poslední oznámení.
Byl to opět Paul se svou fanatickou, neumdlévající odda¬ností myšlence Beatles, kterému se nakonec podařilo nalézt východisko a ještě jednou přimět své hudební kolegy, aby se pustili do společného projektu. John kvůli tomu přerušil ně¬kolikatýdenní rekonvalescenci po ošklivé automobilové ne¬hodě, kterou měl předtím ve Skotsku na vyletě s Yoko, její dcerou z druhého manželství Kyoko a svým malým Julianem. Po nevalných zkušenostech s „poctivou“ deskou, odpočívající v podobě nesestříhanych pásků v archívech EMI, se teď Beat¬les vrátili do starého dobrého studia v Abbey Road i k svému producentovi Georgi Martinovi. Ten od nich dostal zelenou, aby znovu vedl nahrávání způsobem, jakym vznikala dřívější alba Beatles.
„... Byl to vlastně návrat zpátky, protože tady jsme mohli stříhat. Pro mne to znamenalo dělat skutečnou produkci, což mi také daleko líp vyhovovalo,“ komentoval Martin s uspo¬kojením rozhodnutí čtveřice, ačkoli prý nebylo jednoduché přesvědčit obzvlášť Lennona k souhlasu s touto metodou, a navíc i s koncepcí alba, které se vracelo k seržantovské sevřenosti.
A tak strávili Beatles celý červenec a první srpnové dny roku 1969 naposledy v pospolitosti, naplněné znovuvyvola¬ným duchem pracovní aktivity, který byl charakteristický pro uplynulá léta. Jejich obvyklé rozmíšky, způsobené převážně vnějšími okolnostmi, ustoupily dočasně do pozadí a nahradil je bývalý tvůrčí elán, s nímž se ještě jednou pustili do společ¬né práce. Výsledek se objevil na trhu necelé tři měsíce po zahájení nahrávání pod titulem Abbey Road. Na proslulé ba¬revné fotografii Iaina Macmillana je čtveřice zachycena na přechodu pro chodce, jak míří ke studiu, odkud se jejich písně už sedmý rok rozlétaly do světa. Vydání předcházela Kleino¬va mohutná propagační kampaň, která předčila vše, co obchod s populární hudbou dosud pamatoval. Alba Abbey Road se hned v prvním roce vydání prodalo 5 miliónů výlis¬ků. Dosud nejúspěšnější beatlovské desky Sergeant Pepper‘s Lonely Club Hearts Band se za stejné období prodalo o celé 2 milióny kopií méně. I z dnešního odstupu zůstává Abbey Road nejrozšířenějším albem Beatles vůbec s nákladem, kte¬rý přesáhl neskutečnou výši deseti miliónů prodaných desek.

The Beatles

V sérii obchodních debaklů, které od začátku roku 1969 provázely Beatles a k nimž se nově přidal i odprodej Jameso¬va vydavatelství Northern Songs s výhradními nakladatel¬skými právy na jejich skladby Gradeovu koncernu ATV, ohlášený neočekávaně právě v době Johnových a Paulových líbánek, byla revize smlouvy s EMI vlastně prvním úspěchem. Chtě nechtě jej Kleinovi musel přiznat i McCartney, ačkoli svůj podpis k novému kontraktu oficiálně nepřipojil a svůj souhlas demonstroval pouze symbolickou přítomností při podpisovacfm aktu, zvěčněném na řadě fotografií.
V okamžiku, kdy se Kleinova vlastní firma ABKCO In¬dustries, Inc. zakousla do beatlovského Jablka, byly bezstaro¬stné dny téměř sváteční pohody, která předtím panovala v budově v Savile Row, tytam. Lážo plážo, které si zaměst¬nanci Apple Corps užívali z beatlovských peněz, se ze dne na den změmlo v tuhý, bezmála vojenský režim. V recepci přiby¬ly píchací hodiny, zaznamenávající i krátkodobé odchody mimo budovu během pracovní doby.
To byl ale jen začátek. V přihrádce Kleinova pracovního stolu už byla připravena „úmrtní“ listina se jmény řady za¬městnanců, odsouzených k brzkému či pozdějšímu propuště¬ní. Vedle řadových úředníků a spousty sekretářek na ní figu¬rovali i ředitelé jednotlivých odboček firmy. Jedním z prvních, kdo dostal okamžitou výpověď, byl ředitel smluvního oddělení Brian Lewis. V důsledku zrušení filmového oddělení přišel o místo jeho ředitel Dennis O'Dell a s ním řada dalších zaměstnanců. Brzy došlo i na nejbližší přátele samotných Beatles. Klein propustil vedoucího dramaturga a producenta Petera Ashera, svoji elektronickou laboratoř našel jednoho dne po návratu z výletu do Paříže uzavřenou také Lennonův řecký kamarád Alex Mardas. Alistair Taylor, někdejší Epstei¬nův osobní asistent, který svého šéfa doprovázel při jeho prvních návštěvách liverpoolské Jeskyně, opouštěl budovu v Savile Row se slzami v očích. Ve stejném dni propustil nový americký boss celkem šest vedoucích zaměstnanců včetně lidí, kteří tvořili jejich sekretariáty. Byl mezi nimi i třiatřicetiletý šéf Apple Records Ron Kass, absolvent eko¬nomické fakulty kalifornské univerzity, přestože jeho poboč¬ka se jako jediná z přidružených firem Apple Corps mohla vykázat fantastickými příjmy z více než šestnácti miliónů prodaných desek s jablečnou etiketou. Klein jej obvinil z nehospodárného nakládání s finančními prostředky společnosti. Kassovým jediným prohřeškem bylo, že rok předtím u příle¬žitosti otevření americké odbočky Apple Corps vyinkasoval od firmy Capitol 1 250 dolarů, které v New Yorku předal na drobná vydání Lennonovi a McCartneymu a nepředložil poz¬ději jejich řádné vyúčtování. Ve skutečnosti šlo o záminku, aby Klein mohl dosadit na Kassovo místo svého člověka. Peter Brown, který dosud jen zázrakem zůstával ušetřen do¬sahu Kleinova energického koštěte, shrnul atmosféru, panují¬cí ve společnosti, do jediné výmluvné věty: „Číslo 3 v Savile Row se proměnilo v mauzoleum, do něhož měla každou chvilku vstoupit smrt.“

The Beatles

„Když jsme se vzali, věděli jsme, že ať budeme dělat cokoli, stejně bude naše svatební cesta věcí veřejnou, a tak jsme to vyjádřili tímhle způsobem. Po celý týden jsme seděli v posteli a mluvili s reportéry. Bylo to fantastické. Dělali jsme na prv¬ních stránkách novin reklamu míru. Jindy se na prvních strán¬kách dělá reklama válce,“ vysvětlil Lennon nedlouho před smrtí pohnutky, které oba novomanžele vedly k této netra¬diční demonstraci.
S krátkou zastávkou v Londýně, kde začátkem května stvrdili Beatles s výjimkou Paula novou manažerskou smlou¬vu s Allenem Kleinem, pokračovali Lennonovi ve své mírové kampani v Hotelu královny Alžběty v kanadském Montrealu. Zde na pokoji č. 1742 nahrál Lennon s Yoko Ono 26. května 1969 na přenosném magnetofonu Nagra také svůj první ne¬beatlovský singl. Skupina, označená na etiketě jako Plastic Ono Band, kterou kromě nich tvořili například kalifornský politický radikál Dr. Timothy Leary, diskžokej Murray The K, rabín Abraham Feinberg a zpěvačka Petula Clarková, vyslala odtud své poselství světu v Lennonově hymnickém songu Give Peace A Chance (Dejme šanci míru) s jednoznačným textem:
“… Každý pořád vykládá / o Revoluci, Evoluci, Mastikaci, Flagelaci / Regulaci, Integraci, Meditaci, Spojených náro¬dech, Gratulacích / A my všichni na to říkáme / Dejme šanci míru.“
Allen Klein začal zatím v Londýně uskutečňovat svoji ze¬vrubnou reorganizaci Apple Corps. Jeho počínání si přitom v ničem nezadalo s pověstnou náruživostí, s níž se bájný Hé¬rakles pustil do čištění zanedbaných chlévů elidského krále Augiáše. Kleinovo postavení utvrdil výsledek, jehož dosáhl po nelehkém jednání s vedením EMI při revidování smlouvy, kterou jménem Beatles uzavřel se společností na dalších de¬vět let nedlouho před smrtí ještě Brian Epstein. Podle nové smlouvy měli Beatles napříště dostávat za svá nová LP bez¬mála o polovinu vyšší provozovací poplatky než dříve. Tato částka měla být po roce 1972 zvýšena ještě o dalších téměř 36 %. Ke všemu se neurvalému Kleinovi podařilo přimáčk¬nout noblesního sira Josepha ke zdi a vymámit na EMI oka¬mžitý osmadvacetiprocentní přírůstek provozovacích hono¬rářů z reedice starých desek Beatles, jenž měl být po roce 1972 obdobně zvýšen. Výměnou za to Klein ustoupil od něk¬dejšího strohého Epsteinova nesouhlasu s reedicemi starších snímků Beatles v libovolných kombinacích. Díky tomu mohla v sedmdesátých letech vyjít dvojalba The Beatles 1962-1966, The Beatles 1967-1970 a Rock'n'Roll Music. Později rozšířila EMI právo beatlovských kompilací i na své licenční partnery v zahraničí. V důsledku toho mohly i náš gramofonový trh obohatit vlastní supraphonské výběry Beatles 62-65 a Expe¬dice R'n'R.

„Kluci opakovali tytéž věci znovu a znovu. Když něco člo¬věk nahrává už posedmadvacáté, je hrozně těžké rozhodnout se, zda třeba třináctý snímek nebyl lepší než devatenáctý... Od něčeho jsme měli i šedesát různých verzí. Když jsme na¬hráli jedenašedesátou, John chtěl znát mé mínění a obrátil se na mne s otázkou: ,Co říkáš téhle, Georgi?‘ Pověděl jsem mu: ,Poctivě řečeno, Johne, já nevím...‘ Ve skutečnosti žádná nebyla perfektní. Bylo z nich možné dát dohromady perfektní snímek, kdybych mohl stříhat a kombinovat. Mělo to ovšem ten surový zvuk, který chtěli, a já chápal, že i to má jisté přednosti. Takže jsme prostě nahráli poctivou desku a necha¬li jsme ji v téhle podobě ležet.“
Beatles se zatím dílem znovu vrhli do nekonečných dispu¬tací s právniky a finančními poradci ohledně situace v Apple Corps, a dílem se věnovali svým vlastním projektům a sou¬kromým záležitostem. Z nich rozvířily hladinu veřejného mí¬nění zejména dvě události, k nimž došlo krátce po sobě v rozmezí pouhých osmi dnů. Ve středu 12. března 1969 vstoupil jako poslední z Beatles do stavu manželského Paul McCartney s Lindou Eastmanovou. Svatebními svědky jim byli Paulův bratr Michael a Mal Evans. Jediným dalším náv¬štěvníkem z beatlovských kruhů byl Peter Brown. Žádný z ženichových spoluhráčů se svatebního obřadu nezúčastnil, stejně jako o týden později na svatbě Johna Lennona s Yoko Ono. V jejich případě se to dokonce obešlo bez přítomnosti reportérů a zvědavého davu, jímž se museli proklestit na matriční úřad v Marylebone Paul s Lindou. Dějištěm Lenno¬novy svatby s Yoko byla britská kolonie Gibraltar, kam při¬cestovali za tímto účelem soukromým letadlem z Paříže. Sva¬tebním svědkem jim byl Peter Brown. O den později začali novomanželé Lennonovi svoji svéráznou kampaň za mír v posteli svého apartmá v amsterodamském hotelu Hilton.