Ještě téhož léta se Paul sešel s Lindou znovu v losangeles¬kém hotelu Beverly Hills. To mu ovšem nevadilo, aby si po návratu do Londýna nezašpásoval s jiným přitažlivým ame¬rickým děvčetem, které si dokonce dočasně nastěhoval do svého sídla v Tabákové ulici. Když se Paulova snoubenka Jane Asherová vrátila předčasně z divadelního turné, čekalo ji tam stejné překvapení, jakého se před dvěma měsíci dostalo Cynihii Lennonové. Nalezla cizí dívku, oblečenou do svého županu. Rozdíl byl v tom, že Jane nebyla Paulovou ženou a ani náhodná návštěvnice nebyla tou, která ji měla v jeho životě nahradit. Přesto Jane Asherová ještě téhož měsíce před te¬levizními kamerami své zasnoubení s Paulem veřejně zrušila.
Někdy tou dobou Paul přehrál Johnovi ve svém domácím studiu novou píseň, inspirovanou návštěvou malého Juliana ve Weybridge a rozchodem jeho rodičů. Když John uslyšel její rozechvělý nápěv a pro Paula netypicky smutná slova o smutné písni, domníval se zprvu, že je výrazem Paulova loučení s Jane Asherovou. Jiní v ní viděli zašifrované posel¬ství Dylanovi.
Nakonec Paul změnil úvodní oslovení „Hey Jules“ na „Hey Jude“ a pod tímto názvem s ní také Beatles debutovali na svém prvním singlu s etiketou jejich vlastní gramofonové společnosti Apple. Vyšel 30. srpna 1968, necelý měsíc po do¬končení nahrávky, na které Paul se svými partnery pracoval bez přerušení celý týden střídavě v podkroví vlastního domu a v londýnském studiu Trident. Finální práce se odbyly v Ab¬bey Road, kde byly k sedmiminutovému snímku za Martino¬vy asistence dotočeny smyčce a vzrušující závěrečný chór, k němuž svými hlasivkami a tleskáním přispěli všichni pří¬tomní včetně nahrávacích techniků.