Beatles

Obě skladby vznikly v průběhu několikaměsíčního nahrá¬vání příštího alba a hudebního soundtracku ke kreslenému filmu Yellow Submarine (Žlutá ponorka). Jeho světová pre¬miéra se uskutečnila v Londýně 17. července 1968. Ironií osudu se stal svým způsobem nejbeatlovštějším ze všech Bea¬tlovských filmů, ačkoli - přísně vzato - se na něm Beatles podíleli minimálně. Až na čtyři výjimky v něm tvůrci použili už hotových písní a samotní Beatles se v něm mihli jen v zá¬věrečné sekvenci. Film byl dílem režiséra George Dunninga, avšak hlavní slovo v něm připadlo kresbám německého re¬klamního výtvarníka Heinze Edelmanna. Jejich křiklavá ba¬revnost a fantaskní tvary rezonovaly s duchem druhé polovi¬ny šedesátých let více než cokoli jiného. Podařilo se jim vy¬stihnout to, oč se předtím marně pokoušeli a na čem také shořeli Beatles v jejich vlastním televizním filmu: zvláštní svět jejich písní, vzdáleně připomínající onen neskutečný kraj divů, do něhož před sto lety poslal svou Alenku už několikrát připomenutý anglický matematik, spisovatel, a hlavně snílek Lewis Carroll.