Jablko odstartovalo svoji činnost vskutku svérázným způ¬sobem. V prosinci 1967 otevřeli Beatles s halasnou reklamou v přítomnosti novinářů a možná více než stovky svých přátel, ale i desítek hochštaplerů, kteří tady vytušili svou šanci, Ap¬ple Boutique. „Krásné místo, kde se budou prodávat jenom samé krásné věci,“ jak se sami mezi sebou ujišťovali. Včetně jejich dosavadních i příštích desek. Někteří z hostů se na tu maškarádu také jaksepatří vyparádili. Nechyběly u toho šaškovské plandavé kalhoty, kostkovaná rozevlátá saka, pruho¬vané šály, falešné papírové nosy a obličeje nalíčené divadel¬ními šminkami. Proč ne? Beatles obětovali jenom na zařízení interiéru jejich „krásného“ krámu astronomickou částku 100 000 liber. Dvojnásobně víc, než stálo celé nahrávání Seržanta Pepře
Kdyby slavný Doylův hrdina nebyl fikcí, odložil by v pro¬slulém přízemním pokoji v Baker Street, vzdáleném pouze několik metrů od Jablečného krámu, housle a řekl by svému společníkovi: „Tohle by se za života pana Epsteina nemohlo stát. Půjdeme se na to podívat, milý Watsone.“
Protože však žádný Sherlock Holmes ani kdokoli jiný včas nezasáhl, Beatles pokračovali ve svých ztřeštěnostech vesele dál. Budovu na rohu Baker a Paddington Street, kde v příze¬mí sídlil jejich boutique, nechali na návrh svých holandských přátel pomalovat studenty výtvarné akademie - ke zděšení všech nájemců okolních domů - psychedelickými motivy, jaké už delší dobu zdobily Lennonův rolls royce. Paul, který sem docházel každé ráno osobně dohlížet na pokračování prací, přitom nešetřil radami. Když odpoledne přišel John, obdrželi nešťastní malíři naprosto odlišné instrukce. Nakonec z toho byla příšerná ženská, jakási indiánská příbuzná Lucy z oblohy s démanty v nepřirozeném posezu, kterou museli na zásah městské rady beztoho začas odstranit.
Za první půlrok existence svého boutique v něm Beatles utopili téměř dvě stě tisíc liber. Ale jelo se dál! Kromě vlastní gramofonové společnosti, spjaté ovšem s koncernem EMI, koupili za dalšího „půl melounu“ v Saville Row nádherný pě-tiposchoďový dům, v němž se kdysi milovali lord Nelson s lady Hamiltonovou. Teď měl sloužit za administrativní centrum celého jablečného trustu Beatles, který se den za dnem měnil v marmeládu. Jeden řecký kouzelník, kterého angažovali jako specialistu na elektroniku, jim sliboval, že vybuduje v Saville Row nejmodernější nahrávací studio svě¬ta. S dvaasedmdesátistopým (!) magnetofonem, proti němuž se mohli jít v Abbey Road se svým „osmistopákem“ klidně vycpat. Naprostý převrat v gramofonovém oboru a současně stoprocentní pojistku proti rozmnožujícímu se pirátskému kopírování desek na pásky a kazety mělo přinést elpíčko ve tvaru jablka, které znemožňovalo podobné praktiky. New¬yorská pobočka Apple Corps umístila pro změnu své kance¬láře na čínské džunce, zakotvené na řece Hudson. O něco později si dokonce na King's Road, jejíž „chic“ ovzduší sou¬peřilo s věhlasností Carnaby Street, otevřeli Beatles i vlastní krejčovství.
Novodobí podnikatelé, jimž se co do výstřednosti vyrovnal asi málokdo, se mezitím rozhodli následovat svého indického věrozvěsta Maharishiho přímo do jeho země zaslíbené. Ge¬orge Harrison přebýval v Indii už měsíc předtím v lednu 1968. Po Lennonovi, který účinkoval v Lesterově filmu, Rin¬govi, který si na sklonku minulého roku zahrál svou první nebeatlovskou roli perverzního zahradníka ve filmové sexy komedii Candy, a Paulovi, autorovi filmového soundtracku k The Family Way, zbýval - pokud šlo o samostatné projek¬ty mimo skupinu - už jen George. Režisér Joe Massot, který jej angažoval ke zkomponování hudby k svému celovečernf¬mu filmu Podivná zeď (Wonderwall), mu ponechal zcela vol¬nou ruku. Harrison toho využil k odjezdu do Bombaje, kde ve studiích tamní odbočky EMI nahrál doprovod k filmu s hudebníky, které předtím poznal během studií u Shankara. Konečná verze byla potom zkompletizována ve studiu Tri¬dent v Londýně za spoluúčasti anglických hudebníků. Harri¬sonova hudba k Podivné zdi byla také první dlouhohrající deskou, jejíž etiketu zdobilo vpůli rozkrojené jablko - sym¬bol Apple Records. Jednoho z podniků mateřské Apple Corps, na jejíž koruně vyrážely stále nové a nové větve, skr¬ze něž neviděli marnost svého počínání nejenom Beatles, ale také četní ředitelé a jejich náměstci, kteří pocházeli z větší části z okruhu bývalých liverpoolských kamarádů, včetně někdejšího člena Quarrymen Petera Shottona. V Bombaji na¬hrál George mimochodem i základ k písni The Inner Light vydané na singlu, jehož první stranu tvořil Paulův odvaznický rock'n'roll Lady Madonna s přítomností saxofonové sekce v čele se známým jazzmanem Ronniem Scottem, jemuž jsme několikrát tleskali i v pražské Lucerně.
Kdyby slavný Doylův hrdina nebyl fikcí, odložil by v pro¬slulém přízemním pokoji v Baker Street, vzdáleném pouze několik metrů od Jablečného krámu, housle a řekl by svému společníkovi: „Tohle by se za života pana Epsteina nemohlo stát. Půjdeme se na to podívat, milý Watsone.“
Protože však žádný Sherlock Holmes ani kdokoli jiný včas nezasáhl, Beatles pokračovali ve svých ztřeštěnostech vesele dál. Budovu na rohu Baker a Paddington Street, kde v příze¬mí sídlil jejich boutique, nechali na návrh svých holandských přátel pomalovat studenty výtvarné akademie - ke zděšení všech nájemců okolních domů - psychedelickými motivy, jaké už delší dobu zdobily Lennonův rolls royce. Paul, který sem docházel každé ráno osobně dohlížet na pokračování prací, přitom nešetřil radami. Když odpoledne přišel John, obdrželi nešťastní malíři naprosto odlišné instrukce. Nakonec z toho byla příšerná ženská, jakási indiánská příbuzná Lucy z oblohy s démanty v nepřirozeném posezu, kterou museli na zásah městské rady beztoho začas odstranit.
Za první půlrok existence svého boutique v něm Beatles utopili téměř dvě stě tisíc liber. Ale jelo se dál! Kromě vlastní gramofonové společnosti, spjaté ovšem s koncernem EMI, koupili za dalšího „půl melounu“ v Saville Row nádherný pě-tiposchoďový dům, v němž se kdysi milovali lord Nelson s lady Hamiltonovou. Teď měl sloužit za administrativní centrum celého jablečného trustu Beatles, který se den za dnem měnil v marmeládu. Jeden řecký kouzelník, kterého angažovali jako specialistu na elektroniku, jim sliboval, že vybuduje v Saville Row nejmodernější nahrávací studio svě¬ta. S dvaasedmdesátistopým (!) magnetofonem, proti němuž se mohli jít v Abbey Road se svým „osmistopákem“ klidně vycpat. Naprostý převrat v gramofonovém oboru a současně stoprocentní pojistku proti rozmnožujícímu se pirátskému kopírování desek na pásky a kazety mělo přinést elpíčko ve tvaru jablka, které znemožňovalo podobné praktiky. New¬yorská pobočka Apple Corps umístila pro změnu své kance¬láře na čínské džunce, zakotvené na řece Hudson. O něco později si dokonce na King's Road, jejíž „chic“ ovzduší sou¬peřilo s věhlasností Carnaby Street, otevřeli Beatles i vlastní krejčovství.
Novodobí podnikatelé, jimž se co do výstřednosti vyrovnal asi málokdo, se mezitím rozhodli následovat svého indického věrozvěsta Maharishiho přímo do jeho země zaslíbené. Ge¬orge Harrison přebýval v Indii už měsíc předtím v lednu 1968. Po Lennonovi, který účinkoval v Lesterově filmu, Rin¬govi, který si na sklonku minulého roku zahrál svou první nebeatlovskou roli perverzního zahradníka ve filmové sexy komedii Candy, a Paulovi, autorovi filmového soundtracku k The Family Way, zbýval - pokud šlo o samostatné projek¬ty mimo skupinu - už jen George. Režisér Joe Massot, který jej angažoval ke zkomponování hudby k svému celovečernf¬mu filmu Podivná zeď (Wonderwall), mu ponechal zcela vol¬nou ruku. Harrison toho využil k odjezdu do Bombaje, kde ve studiích tamní odbočky EMI nahrál doprovod k filmu s hudebníky, které předtím poznal během studií u Shankara. Konečná verze byla potom zkompletizována ve studiu Tri¬dent v Londýně za spoluúčasti anglických hudebníků. Harri¬sonova hudba k Podivné zdi byla také první dlouhohrající deskou, jejíž etiketu zdobilo vpůli rozkrojené jablko - sym¬bol Apple Records. Jednoho z podniků mateřské Apple Corps, na jejíž koruně vyrážely stále nové a nové větve, skr¬ze něž neviděli marnost svého počínání nejenom Beatles, ale také četní ředitelé a jejich náměstci, kteří pocházeli z větší části z okruhu bývalých liverpoolských kamarádů, včetně někdejšího člena Quarrymen Petera Shottona. V Bombaji na¬hrál George mimochodem i základ k písni The Inner Light vydané na singlu, jehož první stranu tvořil Paulův odvaznický rock'n'roll Lady Madonna s přítomností saxofonové sekce v čele se známým jazzmanem Ronniem Scottem, jemuž jsme několikrát tleskali i v pražské Lucerně.
posted by deux at
3:34 AM
