Správní rada firmy, do jejíhož čela teď zasedl Brianův mladší bratr Clive, se o tom dozvěděla až na svém prvním zasedání svolaném narychlo po Epsteinově smrti. Brian už na jaře minulého roku, tedy ještě před neblahými filipínským událostmi, podepsal v Paříži smlouvu s Robert Stigwood Organization, podle které přejde do jejího vlastnictví 51 % akcií NEMS Enterprises a rozhodující podíl na řízení firmy za odstupné ve výši půl miliónu liber. Brian už tenkrát pomýšlel na to, že se po vypršení svého pětiletého kontraktu s Beatles stáhne do ústraní a odejde do Španělska, kde se chtěl věnovat promotérství býčích zápasů. Jako by už vytušil směr cesty, kudy se budou Beatles v budoucnu ubírat. Sám pro sebe nenacházel na této cestě místo. Jestliže v tomhl ohledu se Epstein podcenil, docela reálně odhadl schopnosti mladičkého Stigwooda, jeho inteligenci i nos na orientaci v džungli, které se říká showbyznys. Stigwoodova kariéra završená v příštích dvaceti letech grandiózními úspěchy nejenom Bee Gees, Cream, Graham Bond Organization a dalšími ovečkami jeho stáje, ale především jeho superprodukcemi Webberových muzikálů Jesus Christ Superstar a Evita i hollywoodských filmů, z nichž jsme u nás viděli Horečku sobotní noci, dala tomuto Epsteinově odhadu za pravdu.
Podle tehdejšího pařížského ujednání měli Stigwood s Shawem rok na to, aby sehnali peníze. Podle pozdější doho¬dy jím tuto lhůtu Epstein prodloužil do září 1967. Pro sebe si v nových poměrech zatím vymínil exkluzívní zastupování Be¬atles a Cilly Blackové. Ale bylo zde září, a Epsteinovo tělo odpočívalo na židovskérri hřbitově Longlane v Liverpoolu. Beatles šíleli.
„Nejsme žádná nemovitost, aby nás mohl kdokoli komuko¬li prodat,“ ohrazoval se Paul a měl v tomto bodě nepochybně pravdu. „Ani Robertu Stigwoodovi, ani královně Matce.“
Clive Epstein se nakonec dohodl se Stigwoodem na kom¬promisním řešení. Účast Stigwoodovy organizace v NEMS Enterprises měla trvat jen do doby, než se její firma se Sha¬wem postaví na vlastní nohy. Ale Beatles vycítili v té chvíli ideální příležitost zbavit se jednou provždy čachrování se svými talenty. Z této příležitosti se zrodila jejich vlastní nová společnost, na kterou se rukou nerozdílnou zavázali přispívat osmdesáti procenty svých příjmů.
Beatles se ovšem už tenkrát cítili intelektuály a umělci. Ni¬koli obchodníky. Dokonce pouhá zmínka o obchodech v nich vyvolávala nepříjemné pocity. A protože jim nevoněla ani samotná slova „obchod, firma, podnik“, nazvali svou společ¬nost jménem, které bylo podle jejich úsudku mnohem hezčí a něžnější: Apple (Jablko). A navíc se rozhodli proměnit své podnikání v zábavu. Což bylo nakonec jediné předsevzetí, jemuž dostáli ve všem všudy. Přestože zlí jazykové tvrdili, že četba obchodních výkazů nové společnosti Apple Corps po¬skytovala čím dále tím méně důvodů k alespoň spokojeným úsměvům, když už ne k nadšení. Paul McCartney, vynikajíci zpěvák, dobrý basový kytarista a jeden z nejlepších skladate¬lů a textařů, jakého populární hudba kdy měla, nyní navíc ještě samorostlý hospodářský expert, tomu říkal „západní forma komunismu“.