„Je to přesně o tom, co vyjadřuje titul. Četl jsem noviny a všiml si dvou zpráv. Jedna byla o tom, že se v Londýně zabil při autonehodě dědic Guinessova velkopivovaru. To byl hlavní titulek. Na druhé straně byl článek o 4 000 dírách v Blackburnu v hrabství Lancashire. Ty díry byly samozřejmě na ulicích. Chystali se je všechny zacpat asfaltem...“
V textu nechyběla ani zmínka o zhlédnutí válečného filmu, jehož recenzi si John předtím přečetl. Zkrátka - jednalo se o jakýsi kaleidoskop dojmů všedního dne, přervaný náhle elektronicky upraveným zvukem symfonického orchestru. Cenné svědectví o vzniku písně a o průběhu jejího nahrávání přinášejí opět vzpomínky George Martina:
„Začali jsme to nahrávat, Paul byl u piana a John u kytary, a pak jsme si řekli, že bychom do toho potřebovali ještě nějaký jiný motiv. Paul řekl: ,Já tady mám ještě tu druhou písničku... Jestli chcete, tak ji tam nějak můžeme zamonto¬vat. Bude se to hodit?‘ Kluci o tom chvilku přemýšleli a pak došli k názoru, že to půjde. Potom chtěli navíc ještě něco jiného, ale nevěděli co. Tak se rozhodli, že tam zatím nechají díru, nahrají jen rytmický doprovod a pak se tam něco do¬hraje.
Řekl jsem: ,Dobrá, dejme tomu, že to bude určitý počet taktů - třeba čtyřiadvacet - rytmického doprovodu na dvou místech, a co s tím uděláine, na tom se dohodnem poz¬ději.‘ Oni na to: ,A jak poznáme, že je to zrovna dvacet čtyři taktů?‘